7. listopad 2014

3. část

Sobota 11. listopad 1989 – třetí den

Začal budíčkem už ve 4 hodiny ráno, odpočati vyjíždíme v pět a smutně se ohlížíme za ještě spícím městem. Vrátíme se sem ještě? Do Říma odtud není příliš daleko – na pokraji Věčného města jsme už krátce po šesté hodině. Okraj však ještě zdaleka neznamená centrum! Jen cesta do kempu, který byl vlastně ještě mimo Řím vzala téměř 40 minut.

V ranním centru přípravného výboru pouti zjišťujeme, že jsme byli omylem zařazeni mezi mládež, která má spát pod stany. Ve dne je sice teplo, ale tuto noc klesla teplota (podle dálničního ukazatele) na pouhé 2 stupně. Stany vzhledem k vyššímu věku řady spolucestujících odmítáme a jedeme do centra pouti – Nepomucena zkusit jiné štěstí. Projíždíme Římem napříč a tato cesta nám vlastně nahrazuje slíbenou okružní, k níž už potom z časových důvodů nedošlo.

I tak jsme toho viděli dost, slunce zlatilo kopule všech slavných bazilik a ozařovalo další antické i křesťanské památky. Na nádvoří Nepomucena sledujeme (zatímco vedoucí vyjednávají a telefonují po ubytovnách a penzionech) "cvrkot" v přípravném výboru.

Sem a tam pobíhá pan biskup Liška, opat Opasek, biskup Škarvada a další velcí mužové, mezi nimi se s úsměvem prokmitla i žena – paní Marie Rosůlková. Zhrbená pod tíží let, ale stále se stejným šibalstvím v koutcích úst. Přichází radostná zpráva – střechu nad hlavou máme zajištěnu! Část v centru města (penzion GiuGiu) část v saleziánském domově na předměstí. Po ubytování neztrácí naše skupina ani minutu a vyráží na dvouhodinový "běh" po památkách.

Začínáme u s. M Magiiore, pak sv. Jan v Lateránu (snad nejkrásnější římská stavba), Svaté schody, svatý Kříž, kde se potkáváme s druhou skupinou a společně jedeme ještě ke sv. Vavřinci, bazilice, zbudované ze starého pohanského chrámu. Je v opravě, ale přesto dýchá vznešeností staletí. Pak již směr sv. Klement, kam přijíždíme krátce před pátou. Dalo to práci, ale dostali jsme se dovnitř a mohli prožit se svými biskupy a ordináři první společnou bohoslužbu ke cti Anežčině. Bylo to krásné a dojemné. Z časových důvodů však fakta z těchto i dalších bohoslužeb odkazuji na Katolické noviny číslo 49 s datem 3. 12. 1989, kde je pořad bohoslužeb i kanonizace, audience a všechny homílie.

Od sv. Klementa odjíždíme k penziónu, rychle večeříme a znovu do nočních ulic. Tentokrát za fontánami. Přes síť lešení je Fontána di Trevi překrásná, obdivujeme náměstí, paláce i fontánu na Quirinalu (místo pozdějšího jednání M. Gorbačova), líbily se nám i proslulé Španělské schody. Po půlnoci padáme do postelí, abychom aspoň chvíli dali odpočinout unaveným tělům. Duch však se chtěl sytit neustále.

Neděle 12. listopad 1989 - čtvrtý den

Budíček v 6:00, jedeme ke sv. Petru. Kanonizace je dostatečně popsána v KN. Pak prohlížíme sv. Petra, vybíháme i na kopuli, odkud je jedinečný pohled na celé věčné město. Den se kloní, po krátké svačině v autobusu odcházíme pěšky ke Svatým apoštolům na děkovnou bohoslužbu, cestou ještě "hltáme" očima další památky – Andělský hrad, piazza Navona s největším mariánským sloupem, Pantheon.

K bazilice Apoštolů přicházíme těsně před pátou, kostel, ale i ulice k němu už jsou neprůchodné. Lidé se vracejí. Přesto se dostáváme dovnitř zákristií. Nejdříve nám nechtějí otevřít, povolují až na zpěv písně ke sv. Anežce. Takže i tato krásná bohoslužba byla s naší účastí, dokonce docela blízko oltáře. Program i krásná promluva mons. Lišky viz KN. Večer pak od náměstí Venezzia a nepěkného památníku Viktora Em. odjíždíme na ubytovnu. Tentokrát už síly chybí. Jdeme spát brzy. Však i z tváří našich biskupů, které jsme při odchodu z chrámu zdravili, byla vidět nesmírná únava.