Kalendárium - duben

Bernardeta Souvirousová – Marie Bernarda

16. dubna

kříž

Narodila se 17. února 1844 v Lurdech v rodině chudého mlynáře. Děvče bylo vždy churavé, vyrůstalo ve velké chudobě. Od dětství se vyznačovala zvlášť vroucí zbožností. 11. 2. 1858 sbírala se svými družkami dřevo v lese. Najednou se objevil silný šumot. Její družky ji předběhly a děvče zůstalo samotné a ustrašené. Před jeskyní v Massabielle se objevila ve zlatavém oblaku postava velice krásné ženy v dlouhém, bílém rouchu, s růžencem v rukou. Během příštích pěti měsíců se Bernardeta setkala s "Paní" ještě 17 x, naposledy 16. července 1858. 25. února 1858 na pokyn "Paní" vytryskl v jeskyni pramen průzračné vody. Slepý muž si zde omyl oči a nato prohlédl. Po tomto zázračném uzdravení následovaly další. Tak byl položen základ putování do Lurd.

7. července 1866 ve svých 22 letech vstoupila v Nevers-sur-Loire do kláštera milosrdných sester. V klášteře se Marie Bernarda obětavě věnovala ošetřování nemocných. Stále ji trápily bolesti a narážela u svých spolusester na nepochopení, když říkala, že je její úlohou být nemocná. 16. dubna 1879 ve věku 35 let zemřela úplně vyčerpaná. Pius XI ji prohlásil 8. 12. 1933 za svatou.

V klášterním kostele St.Gildard v Never se nachází zasklená schránka s neporušeným tělem světice, je to relikviář z pozlaceného bronzu a křišťálu.

Kateřina Tekakwithová

17. duben

Narodila se roku 1656 v Ossernenonu v USA, domorodci je nazývána "Lilií Mohawků". Po smrti svých rodičů, ji vychovávali příbuzní. Jako mladá dívka odmítla několikrát sňatek a rozhodla se, že chce žít pro Boha. Ve 20 letech byla pokřtěna jezuitským knězem. Vzhledem k možným těžkostem opustila svou domovinu a pracovala v misijní stanici u řeky sv. Vavřince. Zde vedla život pokání a ustavičné modlitby. V roce 1670 složila slib věčné čistoty. Po Kateřině smrti 17. dubna 1680 se událo mnoho zázraků, vyslyšení modliteb a uzdravení. V r. 1943 Pius XII prohlásil hrdinský stupeň ctností Kateřiny a 22. června 1980 ji papež Jan Pavel II. blahořečil jako první Indiánku. Ostatky blahoslavené se nachází v rezervaci Mohavků u Caughnwaga, jsou cílem mnoha poutníků.

Vojtěch

23. dubna

Narozen r. 956 v Libici v Čechách, rodovém sídle knížat Slavníkovců. Jako dítě neoplýval zdravím a rozhodl se proto pro duchovní povolání. Roku 972 odjíždí do Magdeburgu do slavné školy, kde strávil devět let. Roku 981 jako podjáhen se vrací do Čech a působí v pražské kapitule. Je svědkem smrti prvního pražského biskupa Dětmara r. 982. 19. ledna 982 je na Levém Hradci zvolen v pořadí druhým pražským biskupem. Vojtěch se nejprve zdráhal volbu přijmout, ale nakonec ji přijal spolu s vysvěcením na kněze. 29. června 982 byl vysvěcen mohučským arcibiskupem na biskupa.

Biskup Vojtěch marně bojoval s přežívajícím pohanstvím, mnohoženstvím, krevní mstou, prodejem zajatců do otroctví a se znesvěcováním nedělí a svátků trhy a polními pracemi. Se souhlasem mohučského metropolity opustil r. 988 svou diecézi a vydal se do Říma. Vojtěch vstoupil se svým bratrem Radimem do benediktinského kláštera a 17. dubna 990 zde složil slavné sliby.

R. 992 přichází poselstvo z Prahy do Říma, aby se biskup Vojtěch vrátil. Papež Jan XV. poslal Vojtěcha zpět do diecéze. Spolu s ním putovalo do Čech i dvanáct mnichů z aventinského kláštera, neboť v Čechách existoval v této době pouze jeden klášter – benediktinek u sv. Jiří na Hradě pražském. Všichni slibovali nápravu. Po svém návratu založil Břevnovský klášter spolu s knížetem Boleslavem II. Zakladatelská listina je datována 14. 1. 993 a 31. 5. 993 papež Jan XV. vzal tento klášter pod svou ochranu a zaručil konventu svobodnou volbu opata.

Znovu se proti Vojtěchovi zformovala opozice. Stal se svědkem rodové krevní msty. Roku 994 znovu odešel z Čech, aby se již nevrátil. Vydal se přes Uhry do svého kláštera na Aventinu v Římě, kde se stal zástupcem opata Lva. Po vyvraždění Slavníkovců v předvečer svátku sv. Václava roku 995 se rozhodl pro misii u Prusů. Nový papež Řehoř V. naléhal a Vojtěch se rozhodl mu vyhovět a vrátit se do své diecéze za podmínky, že zde bude přijat. Byl však Čechy odmítnut, a tedy mohl odejít do misií. V Sambii byl dne 23. dubna pohany zabit. Jeho tělo vykoupil Boleslav I. Chrabrý stejnou váhou zlata a dal je slavnostně pohřbít v mariánském chrámu ve Hnězdně.

Za necelé dva roky byl uctíván Vojtěch jako svatý v oblasti západního křesťanství s výjimkou Čech. Do Čech se vrátili ostatky sv. Vojtěcha v roce 1039, kdy je přivezla válečná výprava knížete Břetislava I. Od počátku 12. století byl pokládán za zemského patrona Čech.

Ovlivněn ideály clunyjského hnutí nezaznamenal ve své vlasti mnoho úspěchů, protože svou velikostí předešel dobu. Představuje jednu z největších postav nejen českých, ale i celoevropských dějin církve. Stal se prvním Čechem evropského formátu a navíc vzorem kněze příkladných ctností. Význam a věhlas sv. Vojtěcha je celosvětový a představuje jednu z největších osobností, kterou české země daly světu.