C.ADV.3. Křest Janův. Křest Ježíše. Neděle radostná.

Působení proroka Jana Křtitele má nejtěsnější vztah ke křtu, jak ho znají a tradují křesťané. Jan hlásal blízkost Božího soudu na konci časů a na základě této zvěsti vyzýval k radikálnímu obrácení, hlásal "křest obrácení na odpuštění hříchů" (Mk 1,4). Podle svědectví synoptických evangelií všichni, kteří o Janovi mluvili, jak přátelé tak i odpůrci, Jana nazývali Křtitelem. Janovo jméno je tedy tak velmi spojeno s touto (křestní) činností. Jeho křest byl jedinečný, neopakovatelný - na rozdíl od opakovatelných způsobů očišťování, které byly známé u židovského národa. V tom se ukazuje jedinečnost očekávané eschatologické situace, kterou Jan hlásal a radikalita obrácení, kterou požadoval.

Druhý nápadný rozdíl který také odlišuje Janův křest od křtu proselytů, tedy těch lidí, kteří konvertovali k židovství, spočívá ve způsobu vykonání křtu. Ten, který přistupuje ke křtu nekřtí sám sebe, nýbrž křest obdrží od Jana. Tím by se mohlo poukázat na to, že tento křest je znamením nejenom vlastní vůle k obrácení, nýbrž je také poskytnutím jedinečné šance. Pro Ježíšovy učedníky a pozdější NZ společenství křesťanů měl Janův křest velký význam, protože sám Ježíš křest od Jana přijal.

A není žádných pochyb o této historické skutečnosti Ježíšova křtu spojené s Janem Křtitelem. Všechna čtyři evangelia podávají o Ježíšově křtu zprávu, ačkoliv jim takový křest připravil argumentativní těžkosti. Při soupeření mezi Ježíšovými a Janovými učedníky se křest mohl použít jako argument pro prioritu Jana Křtitele namísto Ježíše Krista. Nestojí snad Křtitel, ten kdo křtí, nad tím, kdo křest pouze přijímá - a tím je Ježíš? V každém případě skutečnost, že Jan pokřtil Ježíše, podtrhuje Janovu působivou moc. O Ježíšovi by se mohlo říci dvojí: Také Ježíš je ovlivněn očekáváním blízkého (eschatologického) konce. A zadruhé Ježíš pociťuje solidaritu ke svému lidu, který potřebuje záchranu (z hříchů). Nato navázaly interpretace víry Ježíšových učedníků. V jejich zprávách o Ježíšově křtu se odráží christologické a sakramento-teologické interpretace.

Na jedné straně při christologickém pohledu má (vedle problematiky rozdělení rolí mezi větším a menším) Ježíšova solidarita s těmi, kteří stojí pod zákonem, ten význam, že Mesiáš se nestraní hříšníků, nýbrž se mezi ně staví. Na druhé straně potvrzují evangelisté Ježíšovo poslání, přičemž příběh jeho křtu přetvářejí na vyprávění o jeho povolání: Ježíš zakouší to, že je upřednostněným Synem a skrytým Králem (podle Mt je prohlášen za Krále těmi, kteří stáli okolo). Boží Duch na Ježíše sestoupí a je motivem jeho poslání.

Evangelisté avšak své vlastní chápání křesťanského křtu, jak se praktikoval ve společenstvích (komunitách) víry, také vepsali do Ježíšova křestního příběhu: křest je znamením záchrany na konci časů. Ve křtu uděluje Bůh svého Ducha, svůj milující příklon (k člověku). Křtem povstává solidarita mezi všemi pokřtěnými. Christoligicky relevantní aspekty jsou zároveň také relevantní ze sakramentálně - teologického pohledu. Novozákonní komunity pohlížely zjevně na křesťanský křest jako mající základ v Ježíšově křtu, který mu udělil Jan a v Ježíšově cestě. Tato souvislost má také význam pro problematiku vzniku křesťanská křestní praxe.

Janův křest se nejvíce podobá našemu svátostnému, ale je jiný - není spojován s odpuštěním dědičného hříchu, s Duchem svatým (tak jen u Ježíše a jeho povolání), s nesmazatelným znamením, přesto, že vykazuje jedinečnost. O svátostném křtu můžeme uvažovat zase někdy příště.

Dnešní neděle je neděle radostná - první, druhé čtení i žalm nám radost připomínají. Možná znáte příběh o dvou chlapcích, kdy oba mají před sebou láhev s limonádou, do půlky vypitou. Ten první je od přirozena škarohlíd a při pohledu na takovou poloprázdnou láhev se celý mračí a mrouká si sám pro sebe, nadává a láteří, že má už jenom půlku limonády. A ten druhý chlapec, který je obdařen radostí, vychován rodiči k pokoře a vděčnosti, byť by se jednalo o maličkosti, celý jásá a raduje se, že má před sebou ještě půlku limonády. Interpretujme věci kolem sebe pozitivně, v Duchu Božím, v Duchu svatém, v Duchu pravdy, buďme plni naděje, odpuštění a radujme se, neboť blízko je Pán!

 

4:4  Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! 5  Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. 6  Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. 7  A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. 8  Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Sestry a bratři v Kristu, to jsou slova svatého Pavla.