29. duben 2017

Již od pradávna je patrné, jaké ve světě panují obrovské rozdíly v bohatství mezi jednotlivými národy, kulturami, světadíly. Zákonitě se člověk ptá, proč tomu tak je. Dítě narozené ve střední Africe má od prvopočátku nesrovnatelně jiné podmínky k životu než dítě narozené ve střední Evropě. Je to nespravedlnost? Je štěstím narodit se v bohaté evropské zemi? Po čem touží chudý a co by naopak rád bohatý člověk západní společnosti?

Tyto otázky jsou vděčným tématem pro sociology a jejich výzkumy. Sám si na ně snažím odpovědět i bez výzkumu. Stačí se podívat na sebe a své okolí. Kdo má oči, nechť vidí…

Zatímco chudá část světa touží po životě v západním stylu s přehršlí zbytečností kolem sebe, veškerým představitelným blahobytem a dostupnou péčí a službami, tak západní člověk znuděný komfortem a přebytkem hledá vzrušení, nevázanost a nedotčenost civilizací.

Chce se mi říci, že v podstatě prahne po tom, aby opět musel řešit své existenciální problémy. Je neuvěřitelným paradoxem, že bohatí lidé z Evropy neváhají platit závratné sumy za dobrodružství v odlehlých a zapomenutých částech Afriky. V místech, kde je holá pustina a živořící obyvatelstvo, prožívají adrenalinové chvilky na nafukovacích člunech splavujících divoké peřeje řek nebo se nechají jinak bavit zážitkovými agenturami. Odpoutaní od svých starostí o majetek, obav o úspěch v zaměstnání, péče o krásu a zdraví svého těla, mimo dosah signálu mobilních telefonů a mimo virtuální realitu internetového světa.

Zatímco místní obyvatelé sní svůj sen o bezstarostném životě někde v západní Evropě, tak z těchto dalekých a vysněných rájů k nim přijíždějí pro ně nepochopitelně nešťastní lidé, hledající zde v pustině vzrušení a nový život. Myslím, že nic lépe nedokládá skutečnost, že časné věci prostě nemohou učinit člověka šťastným. A to přes všechnu tu záplavu zboží, které je nám nabízeno a množství péče a zážitků, které jsou nám poskytovány.

Přes ohromné možnosti konzumu, které vygenerovala naše společnost, zůstalo pravdou to, že člověk je stvořen pro větší věci než jen pro věci povrchní a profánní. Možná právě pro zřetelnost tohoto kontrastu, patrnosti beznaděje člověka bez duchovní, vertikální roviny života, existuje závratná nerovnováha bohatství ve světě. Mám pocit, že rozměr úzkosti a strachu obyvatel Západu, žijících již po desítky let v míru a přebytku, si v mnohém nezadá s beznadějí a utrpením mnoha živořících, bídou či válkou zkoušených lidí. Svědčí o tom dostatečně silně jak statistiky sebevražd, tak neustále rostoucí množství antidepresiv, užívaných "šťastlivci" ze Západu, potácejících se stále častěji ve svých letargiích.

Ano i toto je možná náš úděl. Na naší společnosti má být vidět, že přehršel časných věcí a požitků je marnost nad marnost. Že to pravé není povrchní, ale tryská z hlubiny a odtud k nebi. Narodit se v zemi zahrnuté do oblasti tzv. západní civilizace tedy nemusí být zase tak jednoznačná "výhra", jak by se mohlo zdát. I zde umí být životní kříž sakramentsky těžký. A co je nejdůležitější, pro pozlátka této civilizace bohužel uniká pohledu člověka cosi daleko krásnějšího a důležitějšího...