31. prosinec 2017

První neděli po narození Páně slavíme svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa - tak zní oficiální název tohoto svátku. Letošní svátek Svaté rodiny oslavíme poslední den roku 2017. Tento den přicházíme do chrámu Páně, abychom děkovali za vše, co jsme v uplynulém roce přijali a čím jsme byli obdarováni. Letos půjdeme tento den nejen děkovat za přijaté milosti, ale také prosit sv. rodinu o požehnání pro naše rodiny, aby se staly pevnou skálou pro všechny, kteří se dostávají do různých proudů v tomto rozbouřeném světě.

O tomto svátku se vžila tradice obnovy manželského slibu při mši svaté, kdy manželské páry přistupují před oltář a znovu si připomínají svůj slib, kdy se jeden odevzdává druhému.

Jinak prožívají tyto okamžiky mladé páry, které si uvědomují jak jeden druhého potřebují při plnění běžných denních povinností, tedy výchovy dětí, péči o domov a starost o práci. Jiný pohled je střední generace, kdy z rodinného hnízda postupně odchází jedno dítko za druhým, aby si budovali svoji budoucnost a rodiče zůstávají sami v domě, který budovali pro velkou rodinu. Bez vzájemné podpory se toto období těžce zvládá.

Obnova manželského slibu u manželských páru, které strávili spolu více jak třicet let, přináší také svá specifika. Uvědomují si chvíle, které přijdou a budou doprovázeny slabostmi a nemocemi. Jejich děti mají svou rodinu, i když své rodiče milují a snaží se ze všech sil o ně pečovat, přesto jsou si tito manželé vědomi vzájemné pomoci a spoluodpovědnosti na společné cestě životem. Ví, že jeden bez druhého to nesvede...

Obnova manželského slibu může mít i tuto podobu:

Jsem vděčný/vděčná za to,
že tě Bůh přivedl do mého života,
a za lásku, kterou mi dáváš.

Obnovuji dnes svůj slib lásky k tobě,
moje milovaná (křestní jméno ženy)/
můj milovaný (křestní jméno muže),
protože máš výlučné místo v mém srdci.

Prosím, odpusť mi vše,
čím jsem se proti tobě provinil(a),
stejně jako i já dnes
z hloubi srdce odpouštím tobě.

Slibuji, že budu citlivým/citlivou
ke tvým potřebám,
že budu o tebe s láskou pečovat,
a že ti budu spolehlivou oporou v růstu,
abys byla/byl vším,
čím můžeš v Božích očích být.

Slibuji ti lásku, úctu a věrnost
v dobrém i ve zlém
ve zdraví i v nemoci,
v bohatství i v chudobě,
po celý život, dokud nás smrt nerozdělí.

K tomu ať mi pomáhá Bůh.

Amen.

Když přijdou okamžiky, kdy máme pocit, že to nezvládáme, je dobré si tyto řádky připomenout, neboť od „onoho okamžiku“, kdy jsme řekli své ANO, již nejme dva, ale jeden celý člověk, a je někdy velmi těžké dostát svému slibu. Neboť nikdo není dokonalý a je třeba jak odpouštět, tak odpuštění přijímat.

Moudrost našich předků nás učí, že manželství je svátost a tak je třeba s ním i zacházet, jako s věcí, která je nám drahá, nelze ji nikde koupit a proto za své manželství musíme prosit, pečovat a modlit se, aby bylo tím, nejkrásnějším společenstvím, které si můžeme vybavit.