22. prosinec 2017

Ve vánočním čase a na přelomu starého a nového roku si možná více než kdy jindy s bázní připomínáme a zároveň uvědomujeme, do jaké míry se náš pozemský život kvapem řítí vpřed. Jeho rychlý běh nelze ničím zastavit. A i kdybychom se chtěli o to nějak pokusit, stali bychom se směšnými. Navíc bychom byli sami proti sobě.

Totiž všechno, co je ohraničeno časem a prostorem, nemůže člověka nikdy plně uspokojit. Naše pravé štěstí neovlivňuje ani skutečnost, že jsme mladí nebo staří. Skutečné štěstí neurčují žádné proměnlivé okolnosti. Štěstí musí být trvalým stavem. Šťastnými dovedou být lidé jak ve chvílích radostné pohody, tak i v nemoci a utrpení. S velkou vděčností vzpomínám na řadu lidí, kteří se přes nemalé životní obtíže stali skutečnými dárci spokojenosti a radosti.

Pozemský život je nesmírně cenná skutečnost. Vždyť v něm se dobývá věčnost. Protože ztracený čas se už nevrací a není možno dodatečně změnit jeho náplň, měli bychom pečlivě zvažovat, čím čas, který je nám dán, naplníme. V době nesmyslné honby za světským prospěchem a úspěchem bychom si měli často připomínat, že mnoho lákadel světa jsou jen pomíjivé iluze, že náš život je krátký a je třeba jej naplnit skutečně podstatnými věcmi. Jinak uvádíme do nebezpečí vše, co by nám mělo být nejcennějším a co nám kdy bylo Bohem svěřeno. Úzkost z nejisté a neznámé budoucnosti můžeme překonat jen bezmeznou důvěrou v Boha. Tím se nabízí člověku jedinečná možnost, jak může oslavit svého Stvořitele.

Tak ať v nastávajícím svátečním období i v novém roce roste den ze dne naše víra, ať se upevňuje naše naděje a ať naše srdce překypuje tou nejčistší láskou, která představuje nejvyšší druh bohatství.