ALBISETTI VALERIO

CESTA ŽIVOTA

JAK POZNÁVAT A ZHODNOTIT JEJÍ KLADNÉ STRÁNKY

1. Musíme se naučit se být věrnými sami sobě, své jedinečnosti a neopakovatelnosti.
2. Osoby mají stále méně úcty sami k sobě. Vynakládají vlastní energii, aby se líbily jiným, aby se cítily přizpůsobené společně existenci, aby se jim dařilo v životě, v práci, aby byly na vrcholu výkonosti, zdraví a inteligence.
3. Žít srdcem znamená být upřímní sami k sobě a žít zodpovědně s jinými.
4. Za každým utrpením je poselství a že jsme tu proto, abychom ho přijímali a mohli tak uvědoměleji pokračovat na vlastní cestě.
5. Abychom se uměli usmívat, je třeba umět naslouchat. Neusmíváme se, protože jsme hluší, neumíme si naslouchat, protože máme tvrdé srdce a jsme necitelní. 
6. Děti nás učí usmívat se čistým srdcem, bez klamu.
7. Svět nepatří člověku, ale člověk ho může používat. Věci mu nepatří, avšak může je mít v užívání.
8. Hřích nesmíme prožívat jako absolutní, nezměnitelnou podmínku, ale jako omezenou, dočasnou zkušenost, od které se můžeme vždycky osvobodit. Můžeme se vzdálit od Boha, ale můžeme se k němu také vrátit. 
9. Je nutné jít stále k Bohu a k jeho lásce.
10. Zlo je v podstatě v tom, že se nechceme poddat Boží lásce. Považujeme se za všemohoucí, myslíme si, že jsme dobří, protože jsme si to zasloužili, kdežto jsme dobří proto, že nám to dal Bůh zdarma.
11. Aby byl člověk opravdu na cestě, aby přijímal opravdu Boha, aby se opravdu vzdaloval od zla, nemusí dělat nic zvláštního. Má jen přijímat skutečnost, že je milován a chtěn.
12. Stále si připomínejme, že když myslíme, že jsme byli opuštěni, když už nevidíme jeho stopy na pláži vedle našich, On je tu a přímo nás nese v náručí.
13. Snažím se být otevřený vůči znamením, která mi každý den poskytuje život, který je strašný i podivuhodný, bolestný a radostný.
14. Každý z nás bez výjimky byl milován a ustavičně je, a to způsobem plným, totálním. Je milován stále a to Bohem.
15. Dříve, než se každý z nás narodil, existuje v Božím plánu; v jeho srdci.
16. Ještě dříve, než někdo z nás mluvil, Bůh mluvil k nám. Ještě dříve, než nás měl někdo rád, on nás miloval.
17. Stáváme se strachem úzkostlivějšími. Neumíme si už ani představit život bez strachu. Existuje vždy něco či někdo v nás nebo mimo nás, čeho se bojíme.
18. Hlavně ti, kteří se jeví jako agresivní, násilní a arogantní, jsou ovládáni strachem.
19. Když se nás zmocní strach, děláme a říkáme to, co nám nařizuje. Strach má nad námi velkou moc.
20. Náš život krouží mnohokrát okolo problémů a starostí. Někdy je vytváří, a nakonec je neplodný.
21. Když jednou nalezneme své srdce, odhalíme, že je dobré a něžné, sladké a milé, že nemá strach, a to je to, co potřebuje ten, kdo nás potkává na cestě života. Praví poutníci mají smysl pro radost, pro optimismus a vděčnost.
22. Duchovní osoba stále děkuji. Ví, až příliš dobře, jak je důležitá i jediná minuta života.
23. Jen tak, že mám stále na zřeteli, že jsem ustavičně a stále od Boha milován a chtěn, mohu opravdu porozumět jiným, protože každý z nás žije v Božím srdci.
24. Nikdo nežije můj život nebo tvůj, nikdo ho neprožíval dříve, ani ho nebude prožívat potom.
25. Měli bychom milovat jiné pro to, že jsou, a ne pro to, co mohou představovat, pro to, co nám mohou dávat nebo pro to, co můžeme od nich mít.
26. Byli jsme posláni na cestu na tuto zem právě proto, abychom vydávali svědectví nekonečné lásce Boží.
27. Nebe je tedy definitivním projevem toho, čím jsme byli během cesty na zemi.
28. Když nás svět uráží, pokořuje nás a odmítá, máme vždy stavět proti němu svou pravdu, že jsme osoby cenné, vyvolené od Boha.
29. Dnes je pro mě život příležitostí, kterou mi Bůh dává, abych vydával svědectví o tom, co jsme, o naší duchovní přirozenosti.
30. Bůh, náš Otec, který se na nás ustavičně dívá s láskou, na nás nikdy nevkládá zátěže, které nemůžeme unést. Když v sobě cítíme prázdno, znamená to, že ho máme naplnit Bohem, modlitbou, četbou Písma svatého a jeho uváděním do praxe v každodenním životě.