HENRI J. M. NOUWEN

MILOVANÍ BOHEM

1. Jakmile si osvojíme pravdu o tom, že jsme Milování, jsme povoláni stávat se čím dál více tím, kým jsme.
2. Slova „Ty jsi můj milovaný“ zjevují tu nejdůvěrnější pravdu o všech lidských bytostech.
3. Z pohledu Boží lásky jsi nesmírně vzácný a krásný člověk, v Božích očích máš nekonečnou hodnotu.
4. Dávno před tím, než nás spatřila jakákoliv lidská bytost, na nás spočíval láskyplný Boží pohled. Od věčnosti, dříve, než ses narodil, ses stal součástí lidských dějin.
5. Svou hodnotu, jedinečnost a individualitu jsme nezískali od těch, s nimiž se setkáváme tady na zemi, ale od Toho, který si nás vyvolil ve své lásce, jež trvá na věky.
6. Jakmile jednou uvěříme tomu, že jsme vzácní v Božích očích, dokážeme také rozpoznat vzácnost těch druhých a jejich jedinečné místo v Božím srdci.
7. Naše života jsou jedinečné kameny v mozaice lidské existence – neocenitelné                               a nenahraditelné.
8. Stále více si uvědomuji, jak moc potřebujeme požehnání právě my, tak ustrašení, úzkostní a nejistí lidé.
9. Žehnat někomu je ta nejvýraznější podoba podpory, jakou lze nabídnout.
10. Udělit požehnání znamená potvrdit druhého v jeho nejhlubší identitě, přitakat tomu, že je Milovaný.
11. Je důležité, abychom nejen žehnali, ale sami přijímali požehnání na znamení toho, že jsme Milovaní.
12. Skutečná „modlitební“ práce je ztišit se a naslouchat jeho hlasu, který o mně „říká dobré věci“ (žehná mi).
13. Zkusil si někdy celou hodinu nedělat nic jiného než naslouchat hlasu, který přebývá hluboko ve tvém srdci?
14. Mějme tu odvahu obejmout svou samotu, spřátelit se s tichem a naučme se zachytit tichý a důvěrný hlas, který říká: „Ty jsi můj milovaný, tebe jsem si vyvolil, v tobě mám zalíbení.“
15. Pohyb Ducha svatého bývá velice jemný a něžný, mnohdy skrytý. Avšak je i pronikavý, mocný a hluboký, díky němu se radikálně proměňuje naše srdce.
16. Věrná modlitba odkrývá poznání, že jsi požehnaný, a dává ti sílu žehnat druhým.
17. Jsme až příliš aktivní, že hledáme sebepotvrzení na špatných místech, místo abychom vnímali, že nám Bůh žehná, že jsme jím požehnaní.
18. Pokud v sobě slyšíme hlas, který nás nazývá jménem a žehná nám, temnota už nás nepohltí.
19. Prvním krokem k uzdravení není krok směrem pryč od bolesti, nýbrž směrem k ní.
20. Pokojné a radostné sdílení jídla patří k těm nejkrásnějším chvílím našeho života.
21. Všechno, co prožíváme – potěšení nebo smutek, radost nebo bolest, zdraví či nemoc - se může stát součástí cesty k plnému uskutečňování našeho lidství.
22. Veškeré závislosti nás zotročují, ale kdykoli je otevřeně vyznáme a vyslovujeme svou důvěru, že Bůh nás skutečně může osvobodit, zdroj bolesti se stává pramenem nové naděje.
23. Naše nejhlubší naplnění spočívá v tom, že se staneme darem pro druhé.
24. Mnozí žijeme tak, jako by naše štěstí záviselo jen na tom, co máme. A přitom neznám nikoho, kdo by byl plně šťastný jen kvůli tomu, že něco vlastní.
25. Pravá radost, štěstí a pokoj v srdci vycházejí z toho, že se člověk dává druhým.
26. Jíst z téhož chleba a pít z jednoho kalicha nás volá k jednotě a usmíření.
27. Největší dar, který mohu druhým nabídnout, je moje radost ze života, můj vnitřní klid, mé vnitřní ticho a samota, moje vyrovnanost a pohoda.
28. Jak jiný by byl náš život, kdybychom dokázali uvěřit, že každý malý úkon věrnosti, každé gesto lásky, každé slovo odpuštění, každé zrnko radosti a pokoje se rozhojní a bude se množit, dokud tu budou lidé schopní a ochotní je přijmout… a že ještě zbude.
29. Představ si, že každý tvůj sebemenší skutek lásky mohutní a má dopad na všechny strany – stejně jako se šíří kruhy na hladině rybníka, když do něj vhodíš kamínek.
30. Jsem hluboce přesvědčen, že se smíš těšit ze všech dober, která svět nabízí. Ale těšit se z nich budeš opravdu jen tehdy, přijmeš-li je jako potvrzení skutečnosti, že jsi milovaný Bohem.
31. Kdekoli působí Duch svatý, tam mizí rozdělení a rozbroje a projevuje se vnitřní i vnější jednota.