Začalo to velmi nenápadně, když zazvonil telefon na pracovním stole... Byl májový večer a na babické faře se sešli zástupci všech tří farností. Téma znělo: Je možné uspořádat setkání pro otce Bohumila u příležitosti jeho narozenin, aniž by se to dozvěděl...
Uplynulo již deset let, kdy byl ustanoven správcem naší farnosti otec Bohumil Kundl. Z pohledu historie neznamená však deset let žádnou dlouhou dobu. Z pohledu lidského života je to možná osmina života průměrného člověka, nechceme však omezovat...
Všichni to známe a takřka denně prožíváme, jak nepříjemné a únavné je ztrácení času v mnoha situacích – na úřadech, na nádraží, v čekárnách u lékařů... Jak by se nám žilo, kdyby práce byla ve společnosti lépe zorganizovaná a lidé ji dělali kvalitně, kdyby se nevymýšlely...
Kdo se připravuje na dlouhou cestu, chce se zajistit co nejlépe pro případ různých námah, komplikací či nepředvídatelných událostí. To je také jeden z významů latinského slova pro svaté přijímání - „viaticum“. Proč bylo této svátosti dáno takové jméno, pochopíme z biblického kontextu...
Ve vánočním čase a na přelomu starého a nového roku si možná více než kdy jindy s bázní připomínáme a zároveň uvědomujeme, do jaké míry se náš pozemský život kvapem řítí vpřed. Jeho rychlý běh nelze ničím zastavit. A i kdybychom se chtěli o to nějak pokusit, stali bychom se směšnými. Navíc bychom byli sami proti sobě...
Jedna paní, která pracuje ve velkém domově pro seniory, mi vyprávěla o své práci a životě v ústavu. Mimo jiné řekla: „Nedovedete si představit, jak jsou někteří opuštění. Materiálně jim nic nechybí. Mají také plné..."
Je až neuvěřitelné, jak málo se dovedeme radovat z toho, co máme, a jak často si stěžujeme a nedoceňujeme přítomná dobra. Děti se obvykle těší na chvíli, kdy už konečně ukončí školu. Dospívající mladík...
Jakmile nadejdou krátké dny a padají první sněhové vločky, do mysli člověka se vkrádají myšlenky na Vánoce. Už z toho samého slova vychází zvláštní kouzlo, jemuž odolá málokteré srdce. Dokonce i lidé nevěřící, kterým příběh o betlémském děťátku...
Naše doba přináší hodně nespokojenosti. Neustále se ve společnosti poukazuje na to, co je špatné a co nefunguje, jak by mělo. Není se čemu divit, že i náš pohled na život bývá potom často přehnaně kritický a pesimistický. Ne že bychom měli před nedostatky zavírat oči, ale...
Když vyslovíme slovo "morálka", vybaví se mnoha současným lidem soubor pravidel toho, co se musí a co je povinné, a také naopak co je zakázáno, co se dělat nesmí. Obvykle tato nařízení a zákazy vytvářejí obraz morálky jako něčeho bezduchého, co brání v radosti ze života. Naší době se podařilo relativizovat takřka všechny tradiční a nezpochybnitelné hodnoty, a tak se celá morálka stala věcí vkusu, svobodného rozhodnutí, čemu se chci podřídit a čemu ne. Neptáme se už, kde je pravda a co je správné, ale co mně více vyhovuje, co se mi líbí. Neexistuje žádné tabu. Člověk má právo vidět a slyšet všecko, vyjadřovat se jakkoli a o čemkoli, neomezovat se v ničem.