11. srpen 2025

Při našich letních dovolených zavítáme na mnohá významná a někdy téměř neznámá a zapomenutá místa. Ve městech nás zpravidla lákají k návštěvě místní chrámy, pokud nejsou právě uzavřeny. Díky nim můžeme odtušit tak trochu i historii daného místa, zda zde žili lidé bohatí a zbožní, kteří stavěli krásné a bohatstvím oplývající svatyně nebo to byli lidé prostí, hluboce věřící, kteří si budovali prosté malé kaple uprostřed svých osad. Určitě si můžeme být jisti, že obojí stavěli své chrámy, aby měli místo, kam by přicházeli se svými starostmi místo kde se mohli setkat s Bohem, místem, kde v tichosti mohou rozjímat před svatostánkem. Do těchto posvátných prostor přicházeli ne s povinností, že je třeba o nedělích a svátcích přijít na mši svatou, ale s upřímností, se kterou zde nacházeli posilu a požehnání do každého nadcházejícího dne…

Nejsem si zcela jista, jakou odpověď bych na otázku, uprostřed rušné ulice nebo náměstí: „Co pro vás znamená kostel?“ dostala. Možná bych byla překvapena, výstižnou a upřímnou odpovědí. Možná bych se dozvěděla něco o nevyužitých a zbytečných prostorách pro současný život, kam už ani staří lidé nechodí…

Papež Lev XIV pověřil guinejského kardinála Roberta Saraha v Sainte-Anne-d’Auray v Bretani, aby ho zastoupil u příležitosti 400. výročí zjevení svaté Anny místnímu rolníkovi. Oslavy u příležitosti výročí se konaly 27. července 2025. Při papežské mši pan kardinál zdůraznil: „Na Západě je náboženství příliš často prezentováno jako činnost sloužící lidskému blahu. Náboženství je ztotožňováno s humanitárními akcemi, skutky charity, vítáním migrantů a bezdomovců a prosazováním univerzálního bratrství. Údajně je tu proto, aby přineslo trochu úlevy modernímu člověku. Spiritualita je údajně formou osobního rozvoje moderního člověka zaměřeného na jeho obvyklé politické a ekonomické aktivity. I když jsou tyto otázky důležité, tato vize náboženství je mylná.“

Je věcí svědomí každého pokřtěného, aby si na otázku: „Čím je pro mne náboženství?“, poctivě a upřímně odpověděl. Každý z nás musí mít v této věci jasnou odpověď!!!

Pan kardinál vymezil, čím jsou kostely pro křesťana: „Naše kostely nejsou sály pro představení, naše kostely nejsou koncertní sály pro kulturní nebo zábavní aktivity. Kostel je Božím domem, je vyhrazen výhradně pro Něho. Vstupujeme s respektem a úctou, vhodně oblečení, protože se třeseme před Boží velikostí. Netřeseme se strachem, ale respektem, úžasem a obdivem.“

Můžu i já souhlasně odpovědět s panem kardinálem..?