7. květen 2017

Milí bratři a sestry,

vyslechli jsme poměrně nesnadný text, jednak proto, že Pán Ježíš i zde mluví tak trochu v hádankách a proto ani apoštolové občas nepochopili; a pak i proto, že přece jen jsme lidé západní kultury; a prostředí, v němž se pohyboval Ježíš během svého pozemského života, je nám přece jen trochu vzdálené. Ale to jsou normální „obtíže“, s nimiž se při četbě Písma setkáváme a musíme vyvinout určité úsilí, abychom pochopili. To však, co získáváme, je natolik vzácné, že to za jakousi námahu stojí. Snad by se to dalo přirovnat k úsilí při louskání ořechů – tvrdá slupka, ale jádro stojí za to.

Už ten obraz – „pastýř a ovce“ nám není úplně blízký, modernímu člověku se asi moc nelíbí, že by měl být ovcí, kterou někdo někam, jakoby nesvéprávnou, žene či vede.

Ale v prostředí a v kultuře, kde žil Pán Ježíš, to byl obraz mimořádně krásný a plný naděje; a necháme-li stranou ony negativní pocity, můžeme v něm tu krásu a hloubku nacházet i my.

Jde o prastarý obraz: zvláštní vztah, který je mezi stádem a pastýřem, je obraz vztahu mezi králem a lidem, stejně jako mezi Bohem a jeho věřícími. Vždyť Bůh sám je v žalmech a u proroků označován jako pastýř: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám...“ (Ž 23). Nakonec, Abrahám, Izák a Jakub byli pastýři; Mojžíš, Jozue a David jsou povoláni za pastýře lidu, aby ho vedli ve jménu Božím. Život ovcí závisí na jejich pastýři. Bez něj jsou vydány všanc šelmám a lupičům, nemají nikoho, kdo by je vodil na pastvu a k vodě, kdo by je chránil. Ovce jsou Boží lid, tradičně označovaný jako „jeho stádce“. Ale zkusme se opět podrobněji zahledět na některé detaily.

„Amen, amen.“ – to jsou slova, jimiž je uvedeno sdělení, pronášené s božskou autoritou.

„kdo nevchází do ovčince dveřmi, to je zloděj a lupič“ – ovčinec je ohrada, kde se ovce zdržují v noci, aby pod rouškou tmy nebyly snadnou kořistí vlků nebo lupičů. Je to symbol bezpečí, domova. Když pak nastane den, tak je pastýř ve světle vyvádí na pastvu. Dveřmi k ovcím je sám Ježíš. Pán kárá vůdce lidu (farizeje a znalce Zákona), že nejsou pastýři, nevcházejí dveřmi. Nepředstavují Boha: uchvátili jeho místo a chovají se úplně opačně než on. Vůdci lidu ukradli Bohu jeho stádo - jsou to zloději. A jsou i lupiči; utiskují a páchají násilí.

„kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí“ – Pastýř, na rozdíl od zlodějů a lupičů vchází dveřmi, protože je doma. Proti vůdcům se Ježíš staví jako legitimní a jediný pastýř; Pastýřem je sám Hospodin a jeho Mesiáš, který dostává jeho místo, jež si uchvátili pastýři falešní. Jeho dílo spočívá v tom, že nás osvěcuje: dává nám uvidět skutečnost tím, že nám ukazuje, jak jsou falešné životní vzory, které mnozí slepě následují.

„vrátný mu otevře“ – tento obraz znamená, že pastýř je poznán jako pastýř. Každý člověk, pokud není něčím zaslepen, poznává svobodu, lásku a život, a otvírá jim srdce, protože je dokáže dobře odlišit od otroctví, sobectví a smrti.

„volá své ovce jménem“ – pro zloděje a lupiče nemají oběti ani tvář, ani jméno: je to anonymní masa, kterou je třeba ujařmit a obrat. Pro pastýře má ale každá ovce své jméno: každou z nich volá jménem ve vztahu osobního přátelství.

„vyvádí je“ – když přijde světlo, pastýř vyvádí ovce z ohrady ven. Ježíš, světlo světa, vyvádí lid ven z ohrady Zákona a židovského chrámu, aby kráčel v jeho světle.

„když všechny ovce vyvede, kráčí před nimi“ – Jako Hospodin, když vyváděl svůj lid z Egypta, tak Ježíš vede svůj lid do zaslíbené země, do nebe, k Otci. Vlastně on sám je cestou, která vede k životu: žije v plnosti lásku k Otci a k bratřím a sestrám.

„Ježíš proto řekl znovu: Já jsem dveře k ovcím.“ – Ježíš ukazuje sebe jako dveře spásy, protože je skutečným pastýřem. Vůdcům, kteří mají falešný vzor člověka, se nyní představuje jako ten „jediný pravý vzor“ člověka, stvořeného k obrazu živého Boha. On je branou spojující zemi a nebe. Brána je tam, kde je rozbita zeď vězení. Kdo byl zavřen uvnitř, může vyjít ven. Skrze jediného legitimního pastýře mohou ovce vyjít ven z ohrady a žít ve svobodě.

„Já jsem přišel, aby ovce měly život a měly jej v hojnosti.“ – Ježíš je pastýř, a zároveň Beránek Boží, který snímá hříchy světa, přišel osvobodit ovce, a dát jim život, svůj život Syna.

Milí bratři a sestry, všichni nějakým způsobem ovlivňujeme druhé, zvláště však rodiče své děti, učitelé, kněží – ale určitým způsobem všichni. Každý člověk je na prvním místě dítě Boží, Bůh stvořil jeho duši, a proto patří Bohu. Jestliže tedy dětem, nebo lidem nám svěřeným, nebo vůbec těm, které ovlivňujeme příkladem svého života, ukazujeme cestu k Bohu, pak se podílíme na službě, kterou pro lidi koná Ježíš, dobrý Pastýř. Pak vcházíme dveřmi, kterými je On, a pomáháme jim znát Otce.

Kdo je však od Boha odvádí, kdo se stává překážkou, aby mohli poznat Boží lásku, ten je Bohu krade, a loupí. Udělejme tedy vše pro to, abychom byli dveřmi jako Ježíš, jako rodiče, abychom dokázali své děti ochránit před zloději a lupiči moderního, technického a virtuálního světa, a aby Ježíš i skrze nás jim mohl ukázat pravé hodnoty. Amen.