26. říjen 2025

S příchodem podzimu a konce hospodářského roku, času zrání a sklizně, počítání a vážení, probírání  a třídění úrody, se o to více vkrádá člověku na mysl sklizeň a kvalita plodů vlastního života. Odtud je už jenom krůček ke vzpomínce na naše zemřelé…

Nemohu se stále víc ubránit dojmu, že dokonalost, byť tolik vzývaná a vyzdvihovaná, je člověku na hony vzdálenou metou. Nechci být pesimistou nebo škarohlídem a nabádat k rezignaci na vlastní zdokonalení se. Ale pohledem do vlastního života a náhledem na životní eskapády a osudy lidí v okolí vidím, že nám všem vlak jménem DOKONALOST, dávno tak nějak ujel… Ba i postavy dějin žijící v pověsti svatosti, ať už byly později církví svatořečeny či nikoliv, mají ve svých životech mnohé „kaňky“. Ani jim se nevyhýbaly okamžiky, kdy projevily slabost, nevěru, pýchu, sobectví, nenávist, chamtivost, vzaly někomu život…

Všichni se plahočíme s nadějí k bráně Božího království, chtěli bychom se při tom neumazat a vejít do slávy zářící a neposkvrnění. O to víc a častěji na své cestě bloudíme, padáme, ztrácíme naději a podléháme falešným představám a hlasu naší doby. Je třeba brát za jisté, že pokud se má člověk radovat a vnímat okamžiky štěstí, je potřeba zákonitě zažít i porci smutku, pláče a beznaděje. Do slávy slíbeného Božího království nelze vejít neušpiněn, neroztrhán, nerozlámán a nezraněn lidským životem.

Jen tak lze porozumět odpovědi žalmu z dnešní neděle „Hle, ubožák zavolal a Hospodin slyšel“. Má-li Bůh slyšet, musí k němu volat ubožák (v pokoře vidící své viny a slabosti), nikoliv ten, kdo se staví nebo jeví jako dokonalost sama, kdo je jako křehká běloskvoucí sněhová vločka či zranitelná a okouzlující květinka. Vědomí vlastní slabosti a množství svých špatností, chyb a napáchaných křivd, které jako jho vlečeme na svých bedrech životem (a že jich je!!!) nám dává do srdce, mysli i úst slova celníka z dnešního nedělního evangelia (Lk 18, 9-14). Myslím, že víc není třeba ani dodat… Lépe nelze situaci a vztah člověka s Bohem ani vystihnout. Opět jsme svědky pravdy, že text Písma je platný a aktuální v každé době…

Kéž tedy neseme ve svých srdcích pokoru jako onen celník za biblických časů. Kéž máme v úctě naše zemřelé, kteří na rozdíl od nás již dosáhli cíle naší pozemské pouti. Nechť nyní po zásluze užívají slíbené odměny. A jejich osudy a životy ať jsou nám příkladem a posilou v bouřích našeho času.