28. září 2021

Pochválen buď Ježíš Kristus!

Drazí bratři a sestry.

Zahledíme-li se do betlémů, které máme v našich kostelích, tak musíme často konstatovat, že kdyby svatý Josef byl tak starý, jak je zde zobrazený, tak by do Betléma vůbec nedošel. A stejně tak, když musel utíkat do Egypta, tak by spíše na tom oslátku musel sedět on, a ne Panna Maria.

V tehdejší době v židovském národě, když se Ježíšek narodil, Panna Maria měla asi 16 roků a svatý Josef asi 24 roků. Mladíček, ale tak to tehdy bylo. Vždyť víme, že když Pan Ježíš za třicet let začíná učit, tak svatý Josef už byl na věčnosti. Tenkrát lidský život byl krátký. A tento mladý muž prožil něco zvláštního. Boží vyvolení. Nevíme, kdy si to uvědomil, ale víme, že dostal od Pána Boha jedinečný úkol, který už se nebude nikdy v dějinách lidstva opakovat.

Když si Pán Bůh vybral Pannu Marii už v ráji po prvním hříchu za matku svého syna, když říká hadovi: „Ustanovuji nepřátelství mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím,“ už tehdy také v Boží mysli vedle Panny Marie stál svatý Josef. Byl od věčnosti v Božím plánu a jeho postavil Bůh místo sebe na místo, kde bude před zákonem manželem matky Božího syna, kde bude před zákonem otcem Jednorozeného Syna Božího, a tak se mu dostane dvojího povolání. Být dobrým manželem a dobrým otcem, i když to jeho manželství bylo jiné, než každé druhé a jeho otcovství bylo jiné, než je přirozené otcovství.

Přes to, že byl vyvolený Bohem, jeho životní cesta byla těžká. Slyšeli jsme to v evangeliu. Má snoubenku, nežijí spolu manželsky a najednou ona je v požehnaném stavu. Ta, kterou on tolik miluje. Co se mu asi v hlavě zrodilo? Nevíme. Ale dostává obavu. Co vlastně bude. Anděl v živém snu, mu oznamuje jeho veliký úkol. „A dáš mu jméno Ježíš, tomu, který se narodí z Marie Panny“. To bylo veliké poslání, neboť to bylo privilegium otce a tady on je dosazen na místo otce Božího syna. Ale jeho úzkost, než se toto od anděla dověděl, byla veliká. Na druhé straně jeho víra byla ještě větší, že ze živého snu tento úkol plně přijímá.

Pannu Marii přijal před zákonem jako manželku a před zákonem byl i otcem Božímu Synu. Ale také Ježíš byl také synem člověka, proto ho musel vychovávat. Jaké musel mít morální kvality, když je k tomuto úkolu povolán.

Jeho úkol byl těžký ať už hledal příbytek v Betlémě, anebo musel utíkat před králem Herodem s Božím Synem a jeho matkou do Egypta. Ale on se toho zhostil co nejlépe. Tichý světec. Nemáme v evangeliu ani slovo, co by řekl, jen plnil vůli Boží. A že byl tak blízko Panně Marii připomíná i lidová píseň podle písně Tisíckrát pozdravujeme tebe. Zpívá se v ní: Tisíckrát pozdravujeme tebe, pěstoune Krista Ježíše, ty jsi po Marii nejprvnější, tobě čest a chvála nejpřednější.“ V nebi je určitě nejblíže té, kterou provázel zde na zemi, Panně Marii a jistě i sobě svěřenému Božímu Synu.

Mezi svatými má svatý Josef po Panně Marii zcela výjimečné místo v nebi. A tak nám ho Bůh dává také za příklad k našemu následování a za našeho ochránce. Jenom, když si vezměme jeho ctnosti. Bohužel v novém kancionálu nemáme Litanie ke sv. Josefu, ale tam je vypočítáváno, jakým on byl a v čem je nám vzorem. Svědectví o sv. Josefu, o jeho svatosti vydávají velicí svatí, světci i teologové. Svatý Bernard Sienský, svatá Terezie od Ježíše, svatý František Saleský a další světci. Papež Lev XIII. vydává v roce 1889 Svatojosefskou encykliku a píše: „Důstojnost Matky Boží nesporně stojí tak vysoko, že nemůže být nic vznešenějšího. Protože však mezi Nejsvětější Matkou a Pannou a svatým Josefem byl uzavřen manželský svazek, nelze pochybovat o tom, že se svatý Josef přiblížil jako nikdo jiný oné Nejvyšší důstojnosti, kterou jako Bohorodička nesmírně vyniká nad všemi tvory“.

Svatý Josef má vynikající a výjimečné dílo v dějinách spásy. Je sjednocen s Pannou Marií, je sjednocen s Ježíšem Kristem ve svaté rodině a také je vzorem našim rodinám, aby i v nich byl středem Bůh. Podívejme se na svatou Rodinu. Tam není ani středem Josef, co by hlava rodiny, ani Panna Maria, coby vyvolená Matka Boží, tam není středem ani Ježíš jako člověk. Ve svaté rodině je středem Bůh. Všichni tři v tomto Bohu mají svůj vztah.

V našich rodinách také má být středem Bůh, nikoliv člověk. Jinak se začnou rodiče klanět dítěti, ustupovat dítěti, všechno mu dovolovat a tím se dítě nevychová. Anebo tam vládne matka, a všichni musí mlčet, protože co rozhodne, všechno musí tak být, jinak je zle. Anebo tam vládne otec a maminka říká: „Děti neříkejte to tatínkovi, on by se zlobil.“ A začne se zapírat a lhát. Tak se nevychovává. Bůh musí být středem našich rodin. Svatý Josef je patronem rodin, který nás tomuto učí.

Je také patronem i našeho národa, na to se zapomíná. V litaniích k našim zemským patronům je hned po Panně Marii jmenován na prvním místě.

Je i patronem dělníků, proto také Pius XII. dal na 1. květen jeho další svátek: svatého Josefa dělníka. Tak bychom mohli jít po vzorech sv. Josefa dál.

Sv. Josef nám ukazuje naši cestu, která je v naplnění božího poslání, kterého se nám dostalo. Každý z nás má nějaký úkol. A tak jako svatý Josef ho naplnil, snažme se ho naplnit i my. Je učitelem našeho duchovního života. Vede nás k hlubšímu poznávání Krista Pána a Panny Marie. Známe heslo skrze Marii k Ježíšovi. My můžeme podobně říci skrze Josefa k Marii a Ježíšovi. Přijmeme-li svatého Josefa za svého duchovního učitele, budeme nejen více odhalovat tajemství Krista a jeho Matky, ale zároveň i naše vlastní tajemství, naše vlastní poslání v životě, které nám Bůh určil.

Měli jsme otce spirituála v semináři, letos má devadesát jedna roků. Ten nás učil úctě ke svatému Josefovi. Když nyní dali jeho jméno do eucharistických modliteb, tak jsem mu řekl: „Tak otče, svatý Josef je v mešních modlitbách.“, říkal jsem si, že řekne: „To je dobře.“ A on řekl: „Konečně.“ Protože se na něho zapomíná. Učil nás, bohoslovce, budoucí kněze: „Budete muset opravovat, budete muset hospodařit s farními penězi, modlete se ke svatému Josefovi. On je nejlepším, kdo Vám všechno zařídí, aby to dobře dopadlo.“

Moje zkušenost je: „V restitucích jsme dostali v Brně řeholní dům. Byla tam policie, platili nájem. Policii přišlo nařízení, že nesmí nikde platit nájem, a tak nám z domu odešli. Dům prázdný pustl a my jsme hledali nájemníky, kterých nebylo. Vzpomněl jsem si na našeho otce spirituála. Začal jsem se modlit ke svatému Josefovi. Říkal jsem si: „Pokud to vyjde, bude to tvoje dílo, sv. Josefe!“ A svatý Josef nám poslal jednu paní, která provozuje domov s pečovatelskou službou, dům si pronajala a je po starosti. Říkám, svatý Josef to zařídil!“

Svatá Terezie Veliká říká, že o co svatého Josefa prosila v den jeho svátku, vždycky to obdržela. Je mocným přímluvcem v nebi.

Nezapomínejme, že sv. Josef je naším učitelem, jak jít životem podle toho, jak nám Pán Bůh určil. Abychom neříkali, že ta cesta je těžká, nebo, že jsme měli jít jinou cestou. Ne, on si také nevybíral. Možná jako mladíček měl v plánu, že bude mít deset dětí a že to bude všechno jinak. A Pán Bůh mu to zařídil úplně jinak a určitě byl a je nejšťastnějším, protože šel cestou, kterou mu Pán Bůh určil. Ať je vzorem i pro nás.

Ať svatý Josef provází celou vaši farnost. Ne jen letos v roce svatého Josefa, ale stále na něho myslete. Buďte hrdí, že máte kostel zasvěcený svatému Josefovi. Je moc málo takových kostelů, a přitom je to po Panně Marii ten největší světec. AMEN.