9. říjen 2016

V životě lidském občas nastávají okamžiky, kdy je člověk v koncích s tím, jak se rozhodnout. V tyto chvíle i mnozí bezvěrci začínají vzývat všechny svaté. Dobrá rada je drahá a hlavně, kdepak ji vzít?

Bůh na naše otázky zásadně přímo neodpovídá a k dotazům na správnost volby významně mlčí. Myslím, že i to má svůj smysl a význam. Je to známka toho, že nejsme loutky nebo herci života, naslouchající v těžkých chvílích nerozhodnosti pouze nápovědě shůry. Bůh nám dal svobodu a chce, abychom o své budoucnosti rozhodovali zásadně sami, měli ji ve svých rukou. To neznamená, že by nás v naší svobodě opustil. On bude a je stále s námi, ať se vydáme cestou vlevo nebo vpravo. A je-li nám něčeho dle Boží vůle třeba, ono si to k nám cestu najde skrz rozmanitost života.

To jsou pak ony osudové chvíle a setkání přicházející nenuceně jakoby nic, ale i „běžné“ záležitosti všedního dne, kdy se nás též dotýká Prozřetelnost. Byť sám někdy zápasím s náročnou volbou a přemítám pracně nad rozhodnutím, jsem rád za to, že takto tvořím svou budoucnost i budoucnost světa. Nemylme se, to co bude, můžeme účinně ovlivnit. Nic není nemožné a předem dáno, náš život není kinofilm. Je jen na nás, jak své životy povedeme, jak zhodnotíme svěřené hřivny, naložíme s darem víry, s darem života a stvoření v podobě přírody a celé planety. Zda po nás bude temnota, spálená země či potopa nebo tvůrčí, plodný a smysluplný, tryskající život.

Jsem za to rád, že mi Bůh nenašeptává, které místo je pro můj život nejlepší, že mi nevybírá ženu za manželku, nevolí mi školy, nerozhoduje, čím a kým budu. Máme-li svými ústy a celým svým bytím velebit Hospodina, tak nemůžeme být loutky. Jakou by pak měl asi Hospodin radost z chvalozpěvu člověka a jeho lidství, pokud by byl člověk jen plnič pokynů, hračkou na ovládání. Nebylo by radosti ani u lidí svázaných nesvobodou ani u Boha.

Jedině díky naší svobodě může Otec zažít radost z návratu marnotratného syna! Ať je naše rozhodování těžké, lopotné a mnohdy spojené s úzkostí, buďme vděční za tento dar svobody. Neskromně se chopme příležitostí, které stojí za to. Nejsme na to nikdy sami. Jsme stvořeni a povoláni k životu, ne k dlení v koutě s rukama v klíně. Jsme nazváni světlem tohoto světa, naše místo tedy není pod stolem nebo pod přikrývkou. Pán nás volá a chce, abychom rozptýlili tmu, byli vidět a slyšet. Nemusíme se přitom vůbec obávat, jaká volit slova a o čem mluvit… Pán myslel na všechno a dal nám svého Ducha. Díky ti Pane, kéž bychom tě nezklamali!

K čemu je křesťan dlící s modlitbou v samotě svého srdce, opevněný před „zlým“ světem hradbami svých předsudků či dokonce rozsudků, opájející se a velebící jen vlastní „dobrotu a spravedlnost“. Ježíš přece nepřišel na svět pro nás rádoby dobré a spravedlivé, ale aby nalezl a zachránil ztracené. Kdo sedí v koutě s rukama v klíně, ten se nikam nehne ani se neztratí. Kdo žije vteřiny života plně, dočká se pádů a chyb z lidské slabosti. Pro takového člověka však přišel na svět Mesiáš a nabídl mu Otcovo milosrdenství. Jen skutečně žitý život naplňuje Boží zadání, a to nehledě na přešlapy, velkoryse přehlédnuté Božím milosrdenstvím. A nebesa bouří radostí…