23. červenec 2016

Kouzelné slůvko

Moje maminka učila své vnuky, že vždy za každou věc, kterou dostanou, musí říci kouzelné slovíčko "DĚKUJI". Svěřila se starší dáma. "Jednou jsem nakupovala pečivo v pekárně a přede mnou byl školák z prvního stupně. V ruce svíral několik drobných. Když přišel na řadu, požádal o koláč. Prodavačka spočítala hotovost; do ceny koláče scházela celá koruna. Přesto šla a podala chlapci koláč. Vzal jej a kráčel za svým cílem. Ve vzpomínkách jsem viděla maminku, jak připomíná svým vnukům kouzelné slůvko… Tak jsem se osmělila a vyslovila větu: "A co kouzelné slůvko?" Chlapec se zarazil a odvětil: "Na shledanou."

Buďme vděční našim babičkám a maminkám, že nás naučily ona kouzelná slůvka, která nám pomáhají měnit svět...

Ano, mami

Velmi nenápadný starší muž se ujal slova. "Moje maminka mi vždy, když jsem odcházel z domova do školy připomínala: "Jirko, nezapomeň čepici." Jak jsem tuto větu nesnášel v pozdějším věku, kdy jsem objevil, že mimo maminky jsou i další krásná stvoření, která stojí za pozornost. Školu jsem opustil a odcházel jsem do práce a vždy než jsem zavřel dveře bytu mne vyprovázela slova: "Jirko, čepici!" A já skrze zuby vždy odpovídal "Ano, mami." Maminka odešla a já vždy než zavřu dveře svého bytu, beru z věšáku čepici a s úsměvem odpovídám sám sobě: "Ano, mami..."

S věkem se stáváme moudřejšími a větu, kterou jsme nesnášeli máme za něžnou vzpomínku na tu, která nám dala život a provází nás...

Kredit

Byla jsem vychovávaná v rodině, která se vždy v okamžicích jakékoliv ztráty obracela o pomoc ke sv. Antonínovi. Ať to byly klíče, ztracený šátek, památka, no prostě sv. Antonín patron věcí ztracených vždy pomůže a vyslyší naše prosby, zvlášť když vyvěrají z víry. Dala se do vzpomínání žena středního věku.

Jednou jsem přišla na parkoviště a nemohla jsem najít klíče od auta. Vyskládala jsem na kapotu celý obsah kabelky a nic. Prošla jsem kapsy na oděvu a taktéž nic. Vrátila se do kanceláře, ale také jsem klíče nenašla. Nedá se nic dělat, a obrátila jsem se s prosbou ke sv. Antonínovi. Jelikož klíče jsou atypické, o jejich zhotovení je třeba požádat ve výrobním závodě. Znovu jsem prošla všechna místa, kam jsem je mohla položit a nic se nedělo. Odhodlala jsem se tedy, že požádám o duplikát. Ještě než jsem stačila dopis napsat, otevřela jsem zásuvku, do které se  odkládá vyřízená korespondence. Na posledním dopise ležely ztracené klíče. Slíbený obnos jsem předala sv. Antonínovi do kasičky. V neděli jsem též přispěla a syn mi položil otázku: "Co jsi ztratila?" Odpovídám, že nic. "Aha, tak dobíjíš kredit?"

Jak výstižné přirovnání, mít kredit a být ve spojení. To je oč tu běží, bez spojení není možnost vyslat prosby, natož aby byly vyslyšeny...

Z moudrých židovských legend:

Člověk byl stvořen v šestý, poslední den před dnem odpočinku. Proč? Aby nezpychl, aby se mu mohlo říct: "Komár byl stvořen před tebou."