24. srpen 2017

Co si přejeme...

V jedné inzerci jsem objevila následující blahopřání novomanželům: "Milá paní a pane, do Vašeho nadcházejícího společného života bych Vám chtěl povinšovat ať vždy dokážete správně detekovat, analyzovat a vyhodnotit každou důležitou životní událost. To a nespočetně mnoho důvodů k radosti ze společného soužití přeje..."

Text mne natolik zaujal, že jsem o něm začala přemýšlet. Není to tak trochu návod i na náš život, jak bychom se na něj měli dívat z pohledu víry a našeho vztahu k Bohu? Neměli bychom i my na závěr každého dne jej správně vyhodnotit a analyzovat, zda jsme jej prožili v souladu s naším přesvědčením, nebo jsme se dostali někam, kde je temnota a vládne zlo...

Svět je stále více v pohybu a občas i my si stýskáme, že nestíháme. Není to právě výzva pro nás, abychom alespoň na závěr dne trochu zpomalili a zjistili, jak jsme tu dnešní jízdu po naší životní cestě zvládli, zda v pořádku nebo jsme přišli o několik "bodíků", bohužel není snadné je získat zpět...

Zachrání mne princ...

Seděla jsem v parku na lavičce a pozorovala jak si babička povídá s malou vnučkou o tom, jak po prázdninách půjde do školy. Potom následovala hra, při které se přetahovaly o barevnou stuhu. Děvče bylo vítězem a povídá: "Tak jsem vyhrála a teď tě zakleju." Babička odpověděla: "To vůbec nevadí, přijde krásný princ a vysvobodí mne." Děvče se rozesmálo a odvětilo: "Takovou starou babičku, přece nezachrání krásný princ…"

Jak se naše představy s věkem mění... a stejně tak i pohled na ty, kteří jsou starší než jsme my. Pokud je nám dvacet, tak nám čtyřicátníci připadají též hodně staří a ve čtyřiceti nám patří svět, jak se dozvídáme z různých společenských periodik.

Myslím, že ona babička měla pravdu, když své vnučce vyjevila pravdu, že bude vysvobozena. Zlo se zmocní člověka podle toho, jaký prostor mu dotyčný poskytne a jak s ním dokáže hovořit. Eva také dala hadovi příležitost, aby ji přesvědčil a Adam si pouze vzal to, co mu dala žena, ten ani neodporoval... Jediný, kdo nás může vysvobodit z moci zla a temna, je Syn Boží. Ten je to Světlo, které přišlo na svět. A všem těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi... a tak nás vysvobodil od smrti.

Úkol dne, dělat vše pro utahání dětí

Poslouchala jsem kolegyňku jak vyprávěla o úžasném výletu se svými neteřemi. "Nejdříve se pořádně nasytit, řízek a chleba je nezbytný k dobrému výletu a potom následovala prohlídka výstavy o nevěstách, návštěva lanového centra, kde se děvčátka procházela na visutých lávkách od jednoho stromu ke druhému a přitom ještě stačila sledovat, zda je teta doprovází. Když pozdě odpoledne procházeli zoologickou a jel vláček tak Eliška i Štěpánka žadonily o svezení. Ale děvčata, přece nejste líná, to je jenom pro pecivály... a děvčata nepřipustila, že by jimi byly. Když jsme dorazily domů, tak po večeři bez odmlouvání hupsly do peřin a spaly jako mimina", končila své vyprávění.

Člověk má v sobě zakódovány určité povinnosti a také odpovědnosti vůči sobě i svým blízkým, mimo to má také svobodu. To co dospělý člověk činí, je tak činěno v důsledku svobodného rozhodnutí. Musí se rozhodnout pro to, či ono sám, není již dítětem, za které rozhodují rodiče. Můžeme požádat ty, které považujeme za zkušené o radu či pomoc, ale rozhodnutí je každého samotného. I když jednáme dle rady, či návodu, vždy jednáme a jsme odpovědni sami za sebe a tedy nelze obviňovat jiného z neúspěchu či chybné volby. Svoboda je také omezena odpovědností a nelze vše činit ve jménu svobody, neboť by svoboda jiného vzala za své, jelikož bychom mu vnutili tu "naši svobodu". Rozhodnutí, není nikdy snadné, ale můžeme stejně jako Pán Ježíš v Getsemanech prosit: "Ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." A dostaneme sílu nést tíhu svého rozhodnutí.

Max Kašparů

Stěžovala si mi jistá žena, že si vzala muže, který ji nikdy neřekl, jak ji má rád. "Možná to bude tím, že jste si ho brala. Zkuste se mu odevzdat."