2. červenec 2019

S příchodem svátku Sv. Jana Křtitele přichází také léto a s ním prázdniny. Všichni se těšíme na volné dny, které můžeme prožít se svými blízkými. Léto je také doba, kdy se můžeme oproštěni od svých pracovních povinností také setkávat, naslouchat a poslouchat ty, kteří s námi hovoří. Můžeme hodnotit, zda naše předsevzetí, které jsme učinili, dodržujeme a snažíme se postupně měnit svůj život.

Ne vždy stačí dva roky v La Scale ...

Otec Jiří Kusý než vstoupil do kněžské služby, působil jako operní zpěvák v milánské La Scale. Pokud doprovázel poutníky, vždy byl jedním z poutníků a nikdy neodmítl sloužit jako kněz. Když jsme putovali po cestě sv. Pavla v Řecku (Korint, Ateny), vždy ochotně ve starověkých divadlech zazpíval, abychom měli představu o akustice daného místa.

Jednou doprovázel poutníky do Lurd. Při mši svaté se ujal liturgického zpěvu. Jeden spolubratr od oltáře jej napomenul: „Jiří, prosím tě příště raději nezpívej a přenech to jiným.“ Na to Otec Jiří reagoval: “A to Ti nestačí dva roky v La Scale?“

Je dobré, když se děje něco nepěkného, abychom se ozvali a upozornili na chyby. Měli bychom tak trochu vždy přemýšlet, zda naše představy o dokonalosti odpovídají tomu, co je považováno za skutečnou dokonalost. Je důležité nezapomínat na pokoru a můžeme-li, vždy s pokorou přijímejme vše co se děje kolem nás. Bez pokory můžeme být pouze aktéry, kteří občas „šlápnou vedle“.   

Je dovolená luxus? 

Představ si: „Vyprávěla mi kolegyně, než jsem odjela na dovolenou, vše co jsem měla na stole jsem vyřídila. Jeden případ se zdál trochu sporný, tak jsme jej nechali „otevřený“ do příštího měsíce, nic jsme tím neporušili. Druhý den dovolené, kdy jsme procházeli vysokohorskou stezkou, zvonil telefon. Člověk se diví, kde všude je signál dostupný. Obchodní partner se dožadoval vyřešení případu a ohromil mne otázkou, vy u sebe nemáte notebook, abyste to vyřídila? Ne, jsem na dovolené a mám za to, že i vy když jste na dovolené, nepracujete! Pak jsem přemítala, zda jsem přece jenom zachovala chladnou hlavu.“

Pokud nahlédneme do Knihy knih, již v První knize Mojžíšové se dočteme, že sedmého dne přestal Bůh konat veškeré své dílo a požehnal jej a posvětil. Tedy sedmý den – neděle je „určena k odpočinku“. V dnešní uspěchané době, kdy můžeme využívat dovolené, bychom se měli naučit ji využívat ke skutečnému odpočinku, načerpání nových sil, ale také i k upevnění svých osobních vztahů a k prohloubení svého duchovního života. Pokud se nenaučíme odpočívat, nedokážeme svůj život skutečně prožívat a vážit si ho, neboť všechny naše dny budou stejné - naplněny prací nebo předstíráním práce, fádní a šedivé. Nepoznáme radost ze svátků, krásu stvoření, nenalezneme ani pokoj v duši a Láska se nám bude vzdalovat...  Respektujme tedy své kolegy a pokud možno dopřejme jim odpočinek, neboť i my samotní chceme odpočívat...

Dítě je dar

Nedávno jsme se sešli s přáteli a povídali si o „životě“. Přestěhovali jsme se z metropole na venkov. Je to moc fajn, ale bohužel nám spoustu času zabere vození dětí do kroužků a na jejich aktivity. Dcerku vozíme do skauta jednou týdně, což je sto kilometrů a pokud bychom chtěli ještě, aby dělala atletiku, bylo by to alespoň dvakrát týdně opět necelých sto tam a zpět. To už bychom nezvládli...

Říkáme, že dítě je dar, který je nám svěřený, ale nejsme jeho vlastníky. Nechtějme tedy u dětí dosáhnout splnění svých snů a využít jejich talentů i v náš prospěch a obohacení. Vše, co není přirozené a je vynucené, se může později obrátit proti nám samotným. Děti také nejsou předmětem pro naše výmluvy a omluvy, například že jsme pro jejich aktivity nestíhali ani nedělní mši svatou...

Podílíme se na jejich výchově, rozvíjíme jejich schopnosti a vzdělání.

Až přijde čas, měli bychom si uvědomit, že nejsou naším majetkem a najde-li si „druhou polovinu“, aby se stal jedním člověkem, jak je psáno, měli bychom tuto volbu respektovat. Je snadné to říkat, ale hůř se to prožívá... Tehdy, pokud máme pochybnosti o správné volbě, měli bychom si  vždy vybavit okamžiky, kdy my sami jsme se rozhodovali a plánovali svoji společnou budoucnost. Nikdo z nás tehdy taky nevěděl, jaký ten společný život, který si plánuje, bude.

Ale je zde jedna jistota, modlitba a důvěra v Boha. Pokud ji využijeme a naučíme ji i své děti, potom snadněji budeme svým dětem průvodcem a pomocníkem v jejich další etapě