21. srpen 2016

Podobenství

"Vždy, když se četlo evangelium o obchodníku, který prodal vše co měl a koupil krásnou perlu, tak jsem si nedokázala představit, jak musel v rychlosti jednat a na nic nezapomenout, aby mu perlu neprodali...“ Přidala se do hovoru mladá žena.

"Putovala jsem po orientu a poslední den jsme procházeli společně starým bazarem. Několik nás vstoupilo do zlatnictví, kde jsme obdivovali krásu vystavených šperků. Vycházela jsem z obchodu a poslední pohled padl na zlatou ulitu, ve které byla ukryta perla. Vrátila jsem se a prohlédla tento šperk ještě jednou. Ochotný prodavač ihned přistoupil a šperk vyložil z výlohy na pult. Ano, to je ta nejkrásnější památka na cestu. V tom okamžiku jsem pochopila onoho obchodníka, i já otevřela několikrát peněženku a prošla svoji kabelku. Cena perly byla vyšší než moje hotovost. Nakonec jsem si u souputníka vypůjčila zbývající obnos, „tedy jsem se zadlužila“. V okamžiku, kdy mi obchodník podal sametovou krabičku, jsem byla "nejšťastnějším“ člověkem na světě. Po návratu jsem poslala dlužnou sumu svému věřiteli. Můžu říci, že dnes tomuto podobenství snad už rozumím.“ Ukončila své vyprávění.

Vždy, když prožijeme něco pěkného, něco nás osloví či zaujme, měli bychom to prožít v plnosti a neodkládat tyto prožitky do "staré skříně“. Je to možná způsob, jak nás náš Otec učí prožívat jednotlivé okamžiky na naší životní pouti a je na nás, zda tyto "hodiny praxe“ využijeme nebo zda je odmítneme.

Znám sebe?

"Vrátili jsme se z dovolené, kde jsme navštívili večerní prohlídku města.“ Rozvyprávěl se muž středního věku. "Mám za to, že to bylo velmi zdárně provedeno a dle ohlasu diváků, přijali toto představení s velkými díky, které se odrazily v závěrečném děkování. Byla zde postava poutníka, který provázel účastníky jednotlivými obrazy. Když vstoupil na scénu, jeho monolog vyjmenovával vše co znal... Znám, bolest i radost, znám trápení i štěstí, ale sám sebe neznám. Jeho monolog zahrnoval mnoho poznání, ale jedinou neznalost a to sebe samého. Dlouho jsem o jeho větách přemítal, ale dal jsem mu za pravdu. Opravdu, je velmi těžké poznat sám sebe.“

Známe mnohé oblasti, známe zákonitosti vývoje, známe morální zásady, známe život a jednotlivé životní situace, známe výchovu svých děti, známe své okolí... Občas toho "známe“ více, než skuteční aktéři...

Můžeme říci zcela upřímně, známe své blízké, známe jejich trápení, bolesti, radosti, přání a touhy? Známe své sousedy se kterými sdílíme společnou lavici v kostele? Známe alespoň smysl svého bytí, když se nám nedaří poznat sám sebe? Dokážeme přiznat, že spravedlivý soudce nás zná lépe než my samotní a spravedlivě nás odmění?

Umění odpočinku

"Na nedělním odpoledním výletě jsme se vydali s rodiči na nedalekou zříceninu hradu“. Vstoupil do hovoru mladý muž. "Prošli jsme areál hradu a prohlédli jsme si všechna místa, která byla uvedena v mapě prohlídky. Na konci trasy bylo malé občerstvení, kde jsme usedli s osvěžujícím nápojem. Nevím, zda skupina hudebníků a zpěvačka zde vystupovali pro potěšení návštěvníků, nebo zde trávili chvíle svého odpočinku a provozovali "pouliční zpěv“. Bylo zřejmé, že jsou to skuteční hudebníci, hudební nástroje prozrazovaly svůj "vznešený původ“ a hra i výkon zpěvačky byly profesionální, řekl bych, že si užívali života. Víte nedokážu si představit, že bych mohl takto odpočívat, tedy lenošit. Pokud bych tu trávil několik dní, jak bylo vidno na těchto lidech, potom bych měl hluboké výčitky, že zanedbávám své povinnosti a „utrácím svůj čas v lenosti…“

Často vyčítáme mladé generaci, že není zodpovědná a bere svůj život jako jednu velkou hru. V První knize Mojžíšově nalezneme: …Sedmého dne Bůh skončil své dílo, které udělal, a přestal sedmého dne s veškerou prací, kterou vykonal. Otevřeme-li Desatero, nalezneme zde  5. přikázání - Nezabiješ. Nezabiješ jiné, nezabiješ ani sebe samého. Nauč se odpočívat a to důsledně. Vždyť 3. přikázání nám výslovně přikazuje: Budeš zachovávat den odpočinku. "Odstřihni“ alespoň na neděli pracovní e-mail a pracovní mobilní telefon… Vždyť ani Stvořitel sedmého dne nepracoval…

Nejkrásnější židovské legendy

Praotec Abraham šířil jméno Pána světa mezi všemi lidmi, kteří za ním přicházeli. Jak to dělal? Když končili s jídlem a děkovali mu, Abraham jim řekl: "Myslíte, že jídlo, které jste jedli, bylo moje? Patřilo Bohu. Vzdejte dík Pánu světa.“