20. srpen 2016

Dotaz

Pětiletá Sabinka v šatičkách zdobených mnoha volánky a balerinkami připomínala skutečnou baletku. Maminka ji tak krásně ustrojila, neboť přišli na slavnost křtu. Slavnostně vyzdobený chrám umocnil význam této slavnosti. V nestřežené chvíli, kdy byli všichni soustředěni na probíhající obřad, přišlo děvčátko ke knězi a položilo zvídavou otázku: "Můžu za tebou na podium?“ "Samozřejmě, pojď“, odpověděl kněz...

Dokážeme i my upřímně a bezelstně položit svůj dotaz těm, kteří stojí vedle nás, ať jsou to ti nejbližší či přátelé nebo úplně "cizí lidé“? Nebo stejně jako znalci zákona pokládáme své otázky tak, abychom někoho přivedli do úzkých?  

Kapka trpělivosti

Muž ve věku, který patří dědečkům, se ponořil do svého vzpomínání. "Jako kluk jsem nesnášel sbírání ovoce. Můj staříček mi vždycky říkal při sbírání trnek: Františku trnečka k trnečce, kapečka ke kapečce. Když zavolám na vnuky, aby mi na podzim pomohli posbírat trnky, vidím sám sebe... Stejně jako staříček i já jim povídám hoši trnečka k trnečce...“

Dopadá-li neustále kapka vody na skálu, za nějaký čas ji promění, neboť vznikne prohlubeň, která bude naplněna vodou. Nejdříve hmyz, později i ptáci si oblíbí toto napajedlo a z pusté skály se stane místo života. To, co dokáže kapka vody, to mohou způsobit i naše modlitby, neboť budou vždy vyslyšeny... Sám P. Ježíš ve svých kázáních říká, kdo prosí tomu bude dáno, kdo tluče tomu bude otevřeno... Jenom musíme mít trpělivost, neboť i kapka musí padat dlouho, aby mohla proměnit skálu...

Kmotřenka je moje

"Jako mladé děvče jsem navštívila rodinné přátele, abych mohla "tetu“ požádat o kmotru k biřmování. Ve stejný čas byl u ní na návštěvě její malý synovec – kmotřenec. Když jsem vyřkla svou žádost a čekala na odpověď, tak mi klouček okamžitě odpověděl. Kmotřenka je moje a nikomu ji nedám! Na to se schoulil do její náruče. Přes nesouhlas kmotřence, však kmotřenka odpověděla ano. A tak dnes je to i má kmotra a jsem ji za mnoho vděčná…“ Ukončila své vyprávění žena, jejíž věk bylo těžké odhadnout.

Většinou jsme křtěni jako děti a musíme respektovat volbu kmotra našich rodičů. Jak nám přibývá let, tak by měl růst do plnosti i náš vztah ke kmotru či kmotřence. Svého biřmovacího kmotra si již vybíráme sami a je na nás, zda si vybereme toho, kdo nám pomůže žít život plný radosti a poznání, nebo jej uvidíme pouze několikrát, při rodinných událostech, ale v zásuvce sekretáře nám zůstane drahý šperk - "památka na biřmování".  Kmotr by měl být tím, kdo nás provází na naší životní cestě a je nám jak oporou, tak i životním vzorem...

Z nejkrásnějších židovských legend

Traduje se, že král David se obrátil na Boha s prosbou: “Dej mi poznat, kdy budou naplněny mé dny.“
Bůh mu odpověděl: "Rozhodl jsem , že žádný člověk na světě se předem nedoví, kdy zemře.“