20. září 2016

Léto pomalu odchází a s ním zůstávají vzpomínky na prožité okamžiky. Je to mozaika obrazů spojená s jednotlivými prožitky na různých místech, v různých situacích a protagonisté nejsou vždy totožní. Záleží na každém z nás, jak jsme vnímaví pro krásu, jedinečnost okamžiku a také pro zvládání jednotlivých situací nejen humorných, ale také závažných a někdy i překvapivých. Slovy pana Vančury: „Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným“, bych řekla jenom částečně, neboť toto léto vskutku uběhlo mílovými kroky. Zamyslím-li se, ani jsme si toto léto „neužili“ a  s krátícím se dnem přichází trochu nesměle podzim.

Na konci léta přichází také okamžik, kdybychom měli poděkovat Pánu Bohu za vše, čím nás obdařil, tedy měli bychom děkovat zvlášť za přijatou úrodu. Pokud si dobře vzpomínám, vždy byly dožínky oslavou ukončení žní a také poděkováním Pánu Bohu za přijatou úrodu, ochranu, pomoc a příhodné počasí po celý čas.

I dnes můžeme vždy počátkem září být přítomni mši svaté, kde děkujeme za úrodu. Tím že přinášíme "svou úrodu", nechlubíme se, jak zdatní jsme pěstitelé, spíše chceme vyjádřit Bohu díky za to, co jsme "v potu tváře" sklidili na svých zahrádkách. Proto se kolem oltáře objevují ošatky s jednotlivými plody a na závěr mše svaté je kněz žehná. Vrátíme-li se do svých domovů k nedělnímu prostřenému stolu je více než symbolické, že součástí oběda bude ovoce přinesené z kostela. Vzhlédneme-li přes oceán, je zvláštní, že se zde schází celé rodiny na Svátek Díkůvzdání, i když tento svátek připadá na den všední. Dokážeme i my v dnešní Evropě, která se považuje za křesťanskou, také oslavit a děkovat za přijatou úrodu?

Pokud začnu přemýšlet, léto s sebou přineslo spoustu zážitků a podnětů. Přineslo s sebou i změnu ve vztazích, neboť děti dokončily studia a stanou se z nich lidé "zaměstnaní", odložily svou "bezstarostnost“  a přijímají odpovědnost za svůj další život, jaký bude ukáže další období. Budeme je svými modlitbami provázet, aby i ony dokázaly naplnit svůj život nejen prací, ale také odpočinkem, aby dokázaly jít po správných cestách a poznaly skutečnou hodnotu života.

Pokud člověk vnímá pozorně své okolí, zjistí, že nejeden prst mladé dámy je ozdoben zásnubním prstenem. Léto je také čas velkých rozhodnutí. Dívka po zralé úvaze odpověděla svému vyvolenému ANO. Pokud spolu chodí, často si je dobíráme, tak co, kdy už to bude? Až se prsten objeví na správném prstu, potom je patrné, že svou dceru, vnučku, neteř či kmotřenku jaksi ztrácíme, ale zároveň získáváme dalšího člena rodiny... To jediné jak můžeme pomoci těm dvěma, aby čas přípravy na manželství byl tím nejlepším, je modlitba matky, ale také babičky, kmotry i tety...

Léto s sebou přináší také nová přátelství, která by měla i v dalších obdobích vzkvétat a ne umírat na úbytě. Vždyť přátelství je jeden z největších darů, který člověk dostává. Vzhledem k tomu, že přátele si také vybíráme sami, je to závazek nejen jedné strany, ale obou.

Zvláště v dnešní době, kdy máme rozvinutou možnost komunikace prostřednictvím moderních technologií, je přece velmi nedůstojné se vymlouvat, že nemám čas se se svými přáteli setkávat. Pokud si moc nevěříme, potom odevzdejme v modlitbě i tuto prosbu za uchování přátelství, vždyť víra je mocná.