4. prosinec 2024

S každým rokem se mi zdá, že čas nabírá větší a větší rychlost a jako bych přestávala stačit jeho tempu. Občas si vzpomenu na svého strýce, rozdělil liturgický rok na jednotlivá období s uvedením: „Než se nadechneš advent zmizí, po Božím hodu Vánočním se světí hromničky, Popeleční středa nás uvádí do postu, Velikonoční  Tridium a než se naděješ jsou Svatodušní svátky, následují prázdniny, tedy mezidobí, Dušičky a opět zapaluješ svíci na adventním věnci.

Advent je dobou radostného očekávání a také slyšíme v kostelích výzvu Jana Křtitele: „Pán je blízko, konejte pokání, příhodný je čas, cestu připravujme, srdce očisťujme“... Urovnávat cesty a současně radostně očekávat příchod našeho Spasitele je to možné? Možné to určitě je, neboť by na nás Jan Křtitel tak nenaléhal. Pokud opravdu chceme něco změnit, potom jak se říkalo dříve, vyhrňme si rukávy a ať se dílo podaří…

Výzva k urovnání cest zazněla i v dnešním kázání. Je dobré si připomenout, že ne shon a blázinec, všude mnoho lidí, kteří předávají svoji netrpělivost, podrážděnost, nespokojenost a také „svoji nadřazenost“ na ostatní.

Naproti tomu klid, pohoda a společenství u každého rodinného stolu, kde uprostřed je Ten, který na konci Adventu přichází jako malé dítě, neboť byl darován každému z nás, tedy každému člověku, a přináší mu ten nejkrásnější dar a to spásu jeho nesmrtelné duše.

Někteří můžou namítnout, není v mých silách, cokoliv udělat navíc, splnit své předsevzetí, za ty čtyři týdny to nestihnu a má to skutečně smysl?

Má to smysl, neboť si můžeme v tomto období něco odepřít, ale vždy tak, abychom se nestavěli do pozice „hrdiny“, který zvládne i to, co je nad jeho síly. To Pán Bůh po nás nežádá, ani Jan Křtitel nevyzýval, staňte se všichni hrdiny dne, ale nabádal změňte své smýšlení, a to je rozdíl.

Vždyť přece v adventu, v době radostného očekávání, nejde o to abychom si nastavili vysoké cíle, o kterých víme, že je nikdy nedosáhneme. Stačí, když se budeme snažit hluk tohoto světa, nahradit chvílemi ztišení a klidu. V těchto chvílích můžeme zapálit svíci na našem adventním věnci a ve společenství své rodiny strávit chvíle s Pánem Ježíšem ve společné modlitbě. Právě tyto okamžiky, kdy se s Ním setkáváme, nám připraví následující adventní čas v dobu radostného očekávání příchodu našeho Spasitele.

 Mám za to, že ten největší dar, který máme, je dobře využitý čas, který nám byl Stvořitelem vyměřen. Tento čas můžeme věnovat právě svým dětem, manželce, manželovi, rodičům nebo prarodičům. Není to čas, který nám bude chybět. Je to čas, který nám přinese mnoho okamžiků, které bychom nikdy neprožili, pokud budeme advent trávit „uprostřed hlučícího světa“.

Ne vysmýčený dům, vyzdobený dle trendu tohoto roku, vzorově zabalené dárky, ohromující vánoční strom a stoly plné pochoutek a cukroví nepřipraví Vánoce plné radosti a pohody. Budou to Vánoce jako z katalogu, mnozí unavení a těšící se na jejich „konec“.

Vánoce, které budou připravovány v rodině, která pravidelně rozsvítí jednotlivé adventní svíce pro svoji každodenní modlitbu, v rodině která pravidelně přichází na mši svatou v neděli i ve všední čas, i když nebudou mít všechno „in“, budou Vánoce časem požehnání, pokoje a radosti a nikdo si nebude přát jejich „konec“.

Kristus nám byl darován, proto musíme být připraveni přijmout tento Dar. Přijetí jakéhokoliv daru vyžaduje určitou přípravu. A pamatujme, že naše rozhodnutí pro radostné Vánoce se děje už dnes, třeba právě v této chvíli. Rozhodnutí nelze resetovat a začít znova, a zítra je již pozdě! Rozhodnout se musí každý z nás a hned!!!