25. září 2025

Když přijedete do Uherčic na Znojemsku, možná si ani nevšimnete zdejšího rozlehlého zámeckého komplexu. Omšelé zdi a zpustlé budovy nenasvědčují tomu, že by se zde skrývala hodnotná kulturní památka. Po letech hospodaření státního statku v prostorách zámku a pominutí času, co zde strávily vojska ministerstva vnitra při střežení hranic s Rakouskem, se zřítila obytná věž a ze zámku se staly ruiny. V devadesátých letech se uvažovalo o jeho demolici… Tu naštěstí památkáři odvrátili a zámek stojí dodnes. Pomalu a jistě je kousek po kousku budován v podstatě znovu.

K vidění je zde mobiliář přivezený z depozitářů zámků a muzeí ze všech koutů republiky. Z původního vybavení zámku totiž nezbylo už v podstatě nic. Píle a trpělivost při rekonstrukci nese své ovoce. Prohlídkové trasy se rok od roku prodlužují a lákají čím dál více návštěvníků. Na první pohled zanedbaný objekt v odlehlém koutě Moravy na tom uvnitř není zase tak zle. Pod nevábnou slupkou se často skrývá lahodný plod. A to člověka zas a znova překvapí. Soudíme totiž předem a mnohdy mylně. Naše pohledy jsou kritické, máme totiž svá kritéria krásy, užitečnosti, přínosnosti, úspěchu, významu, pohodlí…. Přitom je to mnohdy jinak a my slepě důvěřujeme jen svým smyslům, závěrům, soudům a předpokladům. A pokud zjistíme, že se ve svých představách a soudech mýlíme, tak se v tom lepším případě aspoň zastydíme…

Jako já v Uherčicích, když se na pohled zvenčí ruina proměnila v barokní krásu vnitřních prostor. Kéž máme tedy nohy na zemi a hlavu v nebi při svých úsudcích a závěrech!!!