9. červenec 2026

Zalistujeme-li ve farních kronikách dozvíme se, že počátkem července byly slaveny v naší farnosti troje primicie rodáků z Halenkovic. Dvě slavnosti se konaly v minulém, tedy dvacátém století a ta poslední již v našem dvacátém prvním století.

Před 85 lety na svátek sv. Cyrila a Metoděje 5. 7. 1941 byl vysvěcen a následný den 6. 7. 1941 sloužil v našem kostele svoji první mši svatou - primiční mši sv. novokněz P. Josef Zlámal. Když odpovídal svému světícímu biskupovi hrdě a odhodlaně. „Zde jsem“, nevěděl kudy se bude jeho životní pouť ubírat. Můžeme říci, že za svůj dlouhý život prožil obě války, tu první jako dítě, tu druhou jako student teologické fakulty a kaplan, temnotu vězení, život dělníka, ale následně i pastýře farností a poslední léta věnoval duchovní správě při chrámu Matky Boží pod řetězem na konci mostu. Jeho životní pouť skončila 22. 12. 2008, pohřben na halenkovickém hřbitově.

O něco později v roce 1949 byl v Římě vysvěcen P. Vojtěch Vičánek. I jeho životní cesta byla jiná, než si ji představoval mladý novokněz P. Vojtěch Vičánek. Jeho touha sloužit v misiích, byla změněna. Neboť i on stál před volbou odjet z Říma na misie a nikdy se nevrátit do rodné země, kde budou jeho milovaní vystaveni strádáním, nebo se vrátit do rodné země a nemít možnost vycestovat. Jeho volba byla, pokud možno nezpůsobit rodině újmu. Díky této těžké volbě, byla v kostele sv. Josefa v Halenkovicích slavena primiční mše P. Vičánka. Jeho životní pouť skončila 1.11. 1997, pohřben na halenkovické hřbitově.

Co již mnozí pamatujeme, je primice dalšího rodáka z Halenkovic P. Pavla Kašky, která se konala 8. července 2006. Tak jako jeho předchůdci ani P. Pavel netušil v okamžiku své odpovědi světícímu arcibiskupovi, kudy jeho životní cesta povede, které farnosti bude spravovat a „jaká v pravdě dobrodružství“ ve svém kněžském životě prožije. Těch dvacet let, uběhlo jako voda a určitě přinesly P. Pavlovi mnoho okamžiků radosti, ale také starostí se správou farností… Po několika letech ve farnosti Milotice u Kyjova se stěhuje do farnosti Popovice u Uh. Hradiště. Přejeme vše dobré, ať jej provází přízeň Nejvyššího v jeho kněžské službě.

Na závěr dnešní mše sv. jsme si připomněli dvacáté páté výročí vysvěcení našeho pana faráře P.  ThLic. Tomáše Káni, Th.D. Farnosti, které spravoval nebyly vždy v blízké vzdálenosti jeho rodiště. Z Nedašova do Toronta je to pořádný kus cesty… Přejeme mu pevné zdraví, ochranu Panny Marie, dary Ducha sv., radost z každého okamžiku, přímluvu jeho patrona sv. Tomáše a ať jej provází na každém kroku přízeň Nejvyššího.

„Myslím, že je všeobecně známo, že dnešní svět prochází hlubokou krizí otcovství. Do tohoto světa je poslán kněz, který je navzdory všem svým slabostem povolán být živým obrazem Božího otcovství: nezištně dávat život duším, sytit je svátostmi i Božím slovem a bděle je střežit.
To vyžaduje čisté srdce, které se dívá na lidi Božíma očima, a nikoli skrze optiku vlastních potřeb. Za těch patnáct let jsem hluboce pochopil slova svaté Matky Terezy, která připomínala, že lidé u kněží nehledají jejich lidské talenty, ale Boha.
Vyzývala nás, abychom druhé vedli vždy k Ježíši, a nikdy k sobě samým. Kněz má být průsvitem samotného Krista. Čím více čerpá ze síly Ducha svatého, tím jasněji odráží Jeho světlo – podobně jako diamant, který láme sluneční paprsky do nádherné, mnohobarevné škály. Jsem pevně přesvědčen, že dnešní svět zoufale potřebuje svaté kněze a jejich prorocký celibát, protože svět zoufale potřebuje Krista. Opustit kněžství by pro mě znamenalo porušit slib a zradit tuto naději.“
(P. Mr. Mgr. Tomas van Zavrel administrátor farností Hluboká nad Vltavou a Hosín)