14. červen 2016

Nedělní odpoledne se snažím věnovat odpočinku, otevřela jsem knihu Lee Strobela – Kauza víra. Je to úžasná kniha, která díky argumentům se snaží odpovědět na základní otázky, které si křesťan klade ve vztahu k Bohu.

V kapitole, která vysvětluje termín "peklo" je uvedena odpověď P. Ježíše na otázku zákoníka, jaká právní norma je nejdůležitější: "Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí" a "miluj svého bližního jako sám sebe."

Tuto odpověď známe doslova a můžeme ji dát všem, kdo se na ni zeptá. Spíše je velmi těžké odpovědět poctivě sám za sebe na tuto otázku.

Opravdu dávám Hospodina, Boha svého na první místo ve svém životě, v každodenních starostech a činnostech? Dokáži se podělit o všechny své radosti, úspěchy, ale také trápení a starosti se svým Pánem a Stvořitelem? Dokáži s ním hovořit skrze denní modlitbu, nebo jen tak, když ušetřím chvilku času a sednu si v klidu do svého oblíbeného křesla? Hovořím s Ním o všem nebo mám pocit, že jsou situace či okamžiky o kterých je nejlépe nehovořit?

Na jednom kázání jsem slyšela větu: "Izraelskému národu se tak dařilo, jak vysoký desátek odevzdával svému Bohu, Hospodinu...“ Je pravdivá a plně vystihuje skutečnost, že je-li Bůh na prvním místě, potom přichází i požehnání.

Jedna maminka čtyř dětí se podělila o svou zkušenost: "Vždy jsem chodila ze zaměstnání kolem kostela. Zpravidla jsem se zastavila na odpolední mši sv. Někdy jsem pospíchala, tak jsem kolem chrámu jenom prošla. Myslíš si, že jsem doma toho zvládla více? Nikoliv, pokud jsem se vrátila ze mše sv. domácí práce mi šly nějak lépe od ruky. Když jsem přišla dřív, tak většinou zůstaly resty do dalšího dne."

Pokud řekneš Bohu ANO, jsi jako dělník na vinici. Nemáš se ohlížet zpět, máš jistotu, že tvá práce bude spravedlivě odměněna. Nesmíš však svůj vztah k Bohu považovat za obchodní vztah, tedy budu se modlit, chodit do kostela a Ty Bože, mi prosím zajisti dobrou pracovní pozici se vším všudy nebo alespoň solidního partnera, který mne zahrne vším, co je nutné k životu, tedy bohatstvím.

Jak říká J. P. Moreland, PH.D.: "Bůh je tou nejvelkorysejší, nejlaskavější, nejúžasnější a nejsympatičtější bytostí ve vesmíru. Stvořil nás se svobodnou vůli a kvůli určitému záměru chtěl, abychom pěstovali s ním i mezi sebou navzájem láskyplné společenství. Nejsme produkty náhody, nejsme pozměněné opice, nejsme nahodilými omyly. A pokud znovu a znovu nedokážeme žít podle záměru, kvůli kterému nás učinil - záměru, který by nám mimochodem umožnil, že by se nám dařilo lépe něž při jakémkoliv jiném způsobu života - pak Bůh nebude mít jinou možnost, než nám poskytnout to, čeho jsme se celý život dožadovali, totiž odloučení od něho."

Odevzdáváme-li Bohu náš čas, tím, že chceme být s Ním v modlitbě či na mši svaté, potom jej dávejme v plnosti. Nesledujme čas, zda stihneme reklamní přestávku uprostřed filmu, kterou chceme vyplnit "povinnou večerní modlitbou". Vstoupíme-li do chrámu, potom zanechme doma svůj mobil, nebo jej alespoň po celou mši svatou nechme vypnutý. Čekáme-li doma vzácnou návštěvu, jsme připraveni v daný čas, až zazvoní zvonek. Nebo je nejlepší přípravou na svátostného Krista ve sv. přijímání kontrola mobilního telefonu cestou než dojdeme k oltáři, abychom stihli přečíst poslední sms?

Vztah k Bohu, Hospodinu je věcí každého člověka, neboť Bůh učinil člověka jako svůj obraz. A je tedy na něm, jaký obraz ponese…