9. srpen 2016

Pohled z druhé strany

Tatínek zůstal sám po odchodu maminky a jeho dvě dcery měly o něj tak říkajíc "střídavou péči". Eva byla rázná a tatínek se vždy raději podvolil a neprotestoval. Jiřina byla naopak vstřícná a snažila se vždy nějak vysvětlit, proč je třeba to nebo ono. Jednou se dostala s tatínkem do konfliktu a nepohodli se. Odešla a cestou se zastavila v kostele a měla spoustu výčitek, že nejednala správně. Zpovědnice zářila v šeru, tak vstoupila a vyznala své provinění. V nitru čekala soucit kněze, ale opak byl pravdou. "Cožpak stáří nemá právo na vrtochy?" začal kněz svou rozmluvu.

Bolest duše je stejná jako bolest těla. Když si dítě odře koleno, čeká, že jej maminka bude litovat. Přesto potře bolavé místo dezinfekcí, která pálí a rána bolí. Potom dítě chlácholí v náručí. I ránu v duši je třeba "dezinfikovat", aby mohla být uzdravena...

Trpělivost přináší šaty...

Po zasnoubení se sestřenice nevěsty ptala snoubence: "Kdy bude svatba." "Příští rok", dostala odpověď. "A termín?" "Nemám oprávnění, Ti jej sdělit. Počítej s tím, že příští rok." A neustále doléhala. Bratr nevěsty se ozval: "Na jaře si koupíš nové šaty a na léto také, budeš mít dvoje, kdybys věděla, kdy to bude, koupila bys jedny.“

Jak moudré je zbytečně nevyzvídat, a očekávat, co nám dny přinesou. Není radostnější když vyhrajeme první cenu, aniž by nám to sdělil "astrolog“, jak by se nám vedlo, pokud bychom počítali s výhrou a ona nebyla... Není šťastnějšího prožitku, který prožíváme naplno než s očekáváním, že možná je to náš "poslední okamžik žití". Potom se budeme snažit dodržovat veškerý "protokol". Z našeho života nebude vůbec nic ani jej skutečně neprožijeme, nepoznáme radost ani smutek.

Každý den berme jako dar, který jsme obdrželi a jako obdarovaní se těšme z lásky Otce, kterou má vůči nám, svým dětem. Potom bude prožitá radost ještě větší a bolest nebude tak hluboká, neboť nás ON ponese ve svých dlaních...

Vše se mění...

"Byl jste v Bologni?“ otázal se při obědě ředitel svého obchodního partnera. "Byl jsem. V jednom z mnoha jejich chrámů mne upoutala představa středověkých umělců o hříšnících, při posledním soudu“, odpověděl obchodní partner. "Představte si, po pěti letech jsem ji opět navštívil“, pokračoval se zaujetím ředitel. "Zvolil jsem cestu vlakem, abych nebyl před obchodním jednáním po náročné cestě vyčerpaný. Připadal jsem si jako ve snu, jak se změnilo nádraží. Má pět poschodí, lidé jednotlivými koridory přechází z poschodí do poschodí, asi stejně jako se pohybují včely v úlu. Je s obdivem, jak lidé dokázali udělat něco tak vyjímečného...“

Svět kolem nás se mění rychle i pomalu. Někdy k lepšímu, neboť nám mnohá změna usnadňuje život, např. internet, domácí spotřebiče, telefony. Jindy starší mají pocit, že spěje k zániku. Ke škodě či prospěchu se neustále svět mění a mění také ty, co zde žijí. Až jednou zavřeme dveře svého domu a vstoupíme do domu nebeského, budeme také i my duchovně změněni díky víře? Nebo zůstaneme "nemluvnětem, které bylo pouze pokřtěno“ či dítětem, které přijalo první sv. přijímání...?

Z nejkrásnějších židovských legend

Bůh řekl Mojžíšovi:

"Tvůj plán vést válku proti Amónovi a Moábovi nebyl mým plánem. Z těch dvou rodů vzejdou dvě holubice, Rút a Noemi. Kvůli nim jsem se smiloval nad těmi dvěma národy a nezahubil jsem je.“