24. listopad 2016

S koncem mimořádného Svatého roku milosrdenství a uzavírání bran milosrdenství v katedrálách mne napadlo, zda se spolu s vraty těchto bran nezavřou i vrata našich srdcí. Zda se neozve takové to lákavé „tak a máme to za sebou, vracíme se do klidných vod všedních dní...“. Splnili jsme a odbyli si to, co se od nás čekalo, a proto máme teď právo na klid. Můžeme spokojeně očekávat, že vzejde to, co jsme případně zaseli. Tak tato úvaha je přátelé pochopitelně špatná. Jak nás učí Písmo, to co mnohdy považujeme za správné a hodnotné, nemá u Pána většinou hodnotu žádnou nebo jen velmi malou.

V životě z víry a při žitém milosrdenství není čas na odpočinek. Nikdy nemáme splněno. Obdivuji našeho papeže Františka, který je nám krásným příkladem takového života. V mých očích se velmi nápadně přibližuje Kristu tím, jak umí své okolí přímo šokovat svou bezprostředností, přímostí a vřelostí svých slov i činů. Je schopen těšit neznámou zarmoucenou vdovu, dát se do řeči s posledním z posledních, sezvat k sobě lidi v nouzi, navštívit rodiny bývalých kněží, vzdát se pohodlí letního sídla ve prospěch poutníků a zamířit i do takových míst na světě, kam se jiní neodváží. Jeho otevřenou náruč jako bych důvěrně znal, teda ji spíš cítil a vnímal v duchovní rovině. Mluvil-li Ježíš o otevřené náruči své či svých následovníků, představuji si, že je tou správně otevřenou náručí právě ta Františkova.

Připomeňme si, že svoboda, kterou jsme obdrželi, se dá využít nejen ke svému prospěchu a potěšení, ale i ve prospěch a potěšení druhého. Dnešní mládež by řekla, že je to „vyšší level“. My starší tomu můžeme říct „dorůst do kvality a poznání, že dávat je více než brát“. Přál bych nám všem, abychom dokázali být milosrdní jako Otec po zbytek našich životů. I když se to zákonitě nebude dařit neustále a v míře jak by mělo, úspěchem bude i naše snaha a touha do milosrdenství dorůst. A tak se snažme, abychom se přinejmenším sami před sebou a svým svědomím nestyděli, jací jsme to křesťani. Aby papež František nemusel prosit lidi bez domova o odpuštění, za nás za křesťany, kteří se místo pomoci raději díváme stranou, když potkáme potřebného...