7. prosinec 2016

Slyšel jsem, že se dnům přicházejícím krátce po začátku prosince říkávalo černá zima. Není divu – většinou je to čas, kdy bývá zataženo, takže je po celé dny spíš jen šero, a když už se rozední, začne se brzo zase stmívat. A vlhký chlad těchto dnů je mnohem nepříjemnější než třeba mrazy fabiánské zimy. I bratřím Mrštíkovým stála černá zima za zaznamenání:

...zima černá. Prý vlhnou v ní i kosti... Nezapípnul nikde ani pták, nezaštěknul pes — — jen vzduchem slyšeti bylo temné jakési šumění neviditelných křídel: to na černých perutích hnala se smrt. — — Kašlal kdekdo. Kašlaly děti, kašlali staří, pan farář na den Navštívení Panny Marie mohl si plíce roztrhat, ... a nic naplat, právě na nejkrásnějším místě strhl se v prsou kazatele takový povyk, že všechna jeho slova takřka na rtech zdusil modrý, ke rtům rychle přiložený šátek. Po faráři rozkašlal se celý kostel, kašlal i ten, kdo ani zachlazen nebyl. „Debe tú chamraď radš do kostela hani nepóščeli. — Hani slova Božího néni pro ten kašel slešet,“ postěžovala si kterási stařenka a dala se do takového kašle, že div se schodků nepadla. (Alois a Vilém Mrštíkové, Rok na vsi I, Praha 1964, s. 298-299)

Na kašel máme dnes Tussin a na tmu zase lampy veřejného osvětlení. Něco jsme díky nim oproti dávným dobám získali a něco zase ztratili: Tma není příjemná, a kdyby převládla, zadusí v přírodě život. Ale přesto poslouží tomu, kdo ji zažil, aby lépe vnímal světlo a pochopil jeho cenu. Proto dokázali lidé zaznamenat to drobné zakolísání Země na její oběžné dráze a říct tomu, že svatá Lucie noci upije. Dokázali to poznat i bez přístrojů, přestože jde o změnu zhruba jedné minuty.

Na půlnoční i letos uslyšíme: Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo (Iz 9, 1). Veliké světlo tedy uvidí ti, kdo dobře poznali tmu. Tmu, která je zatím součástí života a snaží se usídlit v srdci. Apoštol Pavel v listu do Efesu vybízí: Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. (Ef 5, 9.11). Ovocem tmy tedy bude každé zlo a zloba, nespravedlnost, nepravda a lež. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo. (Ef 5, 13). Tmu v srdci nezaženou sebekrásněji osvětlené adventní trhy, dokonce ani koncerty a folklórní akce. Ty mohou vhodně přispět k dobrému využití jedinečných adventních týdnů. Ale tmu v srdci zažene jedině pravda – pravda o srdci samém. Rozhodující je proto odvaha podívat se ze tmy do světla. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus (Ef 5, 14). A to nám všem z celého srdce přeji.