Rok svaté Ludmily

sv. Ludmila
6. červen 2021

Na plenárním zasedání České biskupské konference se rozhodli biskupové Čech a Moravy vyhlásit rok 2021 za Rok svaté Ludmily. Slavnostní zahájení se konalo 1. října 2020 ve venkovních prostorách Senátu Parlamentu ČR ve spolupráci se spolkem Svatá Ludmila 1100 let, který zaštiťuje řadu aktivit směřující k oslavám 1100. výročí smrti sv. Ludmily. Slavnostní zahájení proběhlo pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila, a zúčastnili se Mons. Zdeněk Wasserbauer, pomocný biskup pražský, místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Oberfalzer a Ing. Martin Hrdlička, předseda spolku Svatá Ludmila 1100 let a starosta Obce Tetín.

Kdo byla svatá Ludmila, jejíž výročí se stalo pro nás významné?

Svatá Ludmila stála u samých počátků konstituování českého státu a formování národů budoucí střední Evropy díky manželskému svazku s prvním historicky doloženým přemyslovským knížetem Bořivojem. Její život, je inspirující i po 1100 letech od její smrti, neboť jej prožila jako první česká světice a babička svatého Václava.

I když historické informace o sv. Ludmile čerpáme především z pozdějších legend, základní obrys jejího života je znám. Narodila se pravděpodobně v roce 860 na hradě Pšov v místě dnešního Mělníka. Z politických důvodů byla provdána kolem r. 874 za knížete Čechů Bořivoje.  Byla pokřtěna po roce 883, kdy kníže Bořivoj přivedl z Velké Moravy na Levý Hradec slovanské kněze v čele s Pavlem Kaichem. Manželství Ludmily a Bořivoje I. bylo požehnáno třemi syny a čtyřmi dcerami. Podle legendy se setkala se sv. Ivanem, který přijal její pozvání a navštívil Tetín. Po smrti Bořivoje, vládl nejprve Spytihněv I., po něm mladší Vratislav I., padnul při obraně proti Maďarům 13. 2. 921.

Zemští velmožové rozhodli svěřit Drahomíře regentství v zemi a Ludmila, babička nezletilých kněžiců Václava (13 let) a Boleslava (7-8 let) měla ovlivňovat a dohlížet na výchovu budoucích vladařů. Neshody v tomto rozdělení vlivů byla patrně jádrem sporu mezi oběma vdovami Ludmilou a Drahomírou. Ludmila ustoupila a uchýlila se na své vdovské sídlo hrad Tetín.

Tam ji v noci z 15. na 16. září 921 přepadli členové Drahomířiny družiny, kteří se lstí dostali do jejího obydlí. Stáhli ji z lože, a přesto že žádala po vzoru prvních křesťanských mučedníků, smrt mečem, zardousili ji jejím vlastním závojem. Vrahové přísně dbali na to, aby nebyla prolita krev, což bylo pro mučednictví tehdy nezbytnou podmínkou. Po vraždě z Tetína uprchl i kněz Pavel Kaich, a tak neměla první historicky známá česká kněžna ani církevní pohřeb. Služebnictvo zahrabalo její tělo u hradební zdi. Nad místem vraždy dala Drahomíra z původního obytného domu zřídit chrám sv. Michala (dnes sv. Jana Nepomuckého). Veškeré dochované písemnosti popisují kněžnu Ludmilu jako laskavou, milosrdnou a horlivě zbožnou ženu.

Po nástupu na knížecí stolec poslal sv. Václav svou matku do vyhnanství mimo Prahu (snad na Budeč) a 10. listopadu 924 za účasti řezenského biskupa Michala byly převezeny Ludmiliny ostatky do svatojiřského chrámu na Hradě pražském. Vedle biskupského zápisu do martyrologia bylo tehdy umístění ostatku na významnější místo v zemi nejen známkou, ale i podmínkou svatořečení.

U chrámu pak založil Boleslav II a ctihodná Mlada, jeho dcera, první český klášter a uvedli do něj benediktinky, které pečovaly o šíření kultu první české světice. Písemně je tato úcta doložena až od konce 11. století. Její svatost byla oficiálně uznána v letech 1143 – 1144, kdy pobýval v Praze papežský legát Quido kardinál di Catello. Biskup Daniel II. (1197 – 1214) ji dal ve svém iluminovaném rukopisu díla sv. Augustina „De civitate Dei“ vymalovat mezi českými patrony. Za Karla IV. byl nad hrobem vytvořen náhrobek vysoké umělecké i historické hodnoty.

V roce 1981 byla její hrobka otevřena a mezi kostmi byla nalezena i bílá hedvábná šála s vetkaným geometrickým vzorem – nepochybně závoj či plachetka, jíž si vdané ženy zavíjely hlavu.    

Nebyla jen manželkou a ochránkyní rodinného krbu, která přivedla na svět sedm dětí. Stala se zakladatelkou vládnoucí dynastie a snažila se ovlivňovat i soudobou politickou situaci za vlády svých synů Spytihněva a Vratislava. Významnou roli sehrála také při výchově vnuka, budoucího knížete Václava, kdy kladla důraz na chlapcovo vzdělání. Právě předáváním moudrosti a zkušeností zralého věku budoucímu knížeti ovlivnila náš stát na tisíc let dopředu.

Sv. Ludmila může v dnešní době inspirovat tím, jak přirozeně naplňovala svou úlohu ženy a vychovatelky v rodině, byť pozice ženy v raném středověku byla jiná než dnes. Její život byl v minulosti inspirací i pro výtvarné umění. Především středověká a barokní ikonografie si vybrala motiv babičky jako vychovatelky budoucího sv. Václava. Vždy je zobrazována jako starší žena v dlouhém řásnatém šatu, s hlavou pokrytou závojem, případně s knížecí čapkou. Jejím hlavním atributem je stočený závoj nebo šál kolem krku, tedy nástroj její mučednické smrti. Památka se slaví 16. září.

K roku svaté Ludmily jsou zaměřeny mnohé kulturní i duchovní akce jako například přednášky, výstavy, putování a jednotlivé poutě. Vyvrcholením oslav Roku svaté Ludmily bude Národní svatoludmilská pouť. Na Tetíně Vás čeká bohatý program a mimo jiné také tradiční sraz Bořivojů a Ludmil. Pouť se uskuteční v obci Tetín, 17. září 2021. Pořadatelem je Arcibiskupství pražské, obec Tetín, farnost Beroun, Svatá Ludmila 1100 let, z. s., Sdružení sv. Ludmily na Tetíně.

Zajímavosti, informace a aktuality ze světa svaté Ludmily naleznete na Svatá Ludmila