8. srpen 2025

Léto je spojeno s cestováním a poznáváním nových a vzdálených končin naší planety. Když se povídalo o návštěvě městečka Seyðisfjörður na Islandu, zaujal mne tzv. duhový most Bifröst, je to chodník, směřující městem k místnímu kostelu, vyvedený v duhových barvách.

Jelikož jsem byla zvědavá, co to je, zda je to něco, co například souvisí s LGBTQ, dostalo se mi následného vysvětlení. U Keltů a Seveřanů je duhový most v mytologii nazýván Bifröst. Ten spojuje Zemi s Ásgardem, domovem norských bohů. Bifröst mohou použít pouze bohové a ti, kteří byli zabiti v boji. Tedy nic, co by vzešlo ze „současného liberálního myšlení“, ale z historie dávno vzdálené. Můžu říci, že jsem si „oddechla“.

Uvědomila jsem si, že Bůh Otec po povodni, která smetla z povrchu země vše, co povstalo, co On Hospodin učinil, mimo jediného spravedlivého Noema, jeho rodiny a živých tvorů, které vzal Noe s sebou do archy, uzavřel smlouvu s člověkem i se vším stvořením. Tuto smlouvu zpečeťuje znamením duhy.

Pokud zalistujeme ve Starém zákoně, potom v Knize Genesis 8 -17, se dočteme:

Bůh řekl Noemu a jeho synům „Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře. Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.“

Dále Bůh řekl:

Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků.
Položil jsem na oblak duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.

Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.

Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu sena věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.

Řekl pak Bůh Noemu:

Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustanovil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi.

Vždy, když se na obloze objeví duha, uvědomím si, že Bůh je s námi a opět nám připomíná svou smlouvu, kterou s námi uzavřel skrze Noema. Naši předkové ještě dodávali. „Duha ukazuje, že přijde lepší čas.“ Dokážeme se i my zastavit a připomenout si, co vlastně duha na oblaku znamená? Obdivujeme ji, nebo jsme mrzutí, že vše se spiklo proti nám, prší, a nedá se podniknout v naší dovolené nic zvláštního a zajímavého…, opravdu?

Mám za to, že naši severští bratři v Kristu skrze svůj „duhový most“ se snaží všem přiblížit ono velké zaslíbení Boha Otce, že již nikdy vody nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. A je na člověku, kterého Bůh stvořil jako svůj obraz, aby vždy a za všech okolností přicházel do chrámu, Bohu děkovat za vše čím ho obdařuje a také aby si zde mohl vyprosit požehnání do dalších dní.

Pokud se objeví „velká voda“ v našich potocích a řekách, je to důsledek naší „arogance“ vůči plánům Stvořitele. Nejsme vždy těmi dobrými hospodáři, kteří by měli pečovat o přírodu, která byla člověku svěřena do péče, aby si ji podmanil, staral se o ni a ona mu vydávala užitek. Svými nešetrnými zásahy pleníme lesy, neobděláváme pole, která nám dávala úrodu, ale stavíme na nich průmyslové areály.

Ne není na místě si stěžovat a všechny obviňovat, z nesprávné výchovy a rozhodnutí. Každý sám musí mít na zřeteli, za co všechno je odpovědný, nejen vůči sobě, svým blízkým, ale také vůči ostatním a vůči Bohu, který mu svěřil své dary.