6. čevenec 2025

Nevím, jak přátelé u vás, ale již několik dnů se teploměr šplhá do závratné výšky, a tak nás neustále ubezpečuje, že léto je již zde. A když je tu léto, tak s ním přichází jako každý rok i příběhy léta. Ten dnešní mne inspiroval ze setkání různých farních společenství.

V každé společnosti i té nejmenší, tedy rodině, je nutno dodržovat určitá pravidla, aby toto společenství mohlo existovat, rozvíjet se a předávat život dalším generacím. Každý člen tohoto společenství má své úkoly i povinnosti, ale dostává i „odměny“. Vše tedy má svůj řád, který se snaží všichni zachovávat. Postupně se každý člen rodiny stane jeho součástí. Můžeme říci stejně jako hodinový stroj má svá „kolečka“, která jsou nutná pro jejich chod, tak můžeme říci, že i rodina je jakýmsi soukolím, musí tedy zachovávat stejný řád, jako soukolí stroje.

Uvolněný šroub dokáže uvolnit soukolí a stroj se zastaví, dokonce dojde i k jeho rozkladu. Stejně je tomu tak i v rodině. Pokud je řád porušen, dochází k jejímu rozpadu. Manželská krize, která může pramenit z upřednostňování práce – workoholismus, posílení vlastních zájmů, koníčků a požadavků na úkor manžela, manželky, dětí, následuje nevěra nebo závislost. Rozvod manželů může poznamenat děti na celý život bez ohledu, kdy se rodiče rozcházejí.

Na druhé straně i děti jsou často v rámci školské výchovy často stavěny proti rodičům, sociální sítě jsou velkým nebezpečím nejen ve výchově dětí, ale také bojovníkem proti rodině. Jediným způsobem, jak „přežít“ je dodržování řádu, který si rodina určí.

Jedinou oporou a pevným majákem v rozbouřeném moři dnešního světa je víra. Základem spořádaného života, tedy řádem pro náš život je Zákon, který dal Hospodin lidu a to Desatero. Nejkratší lidský zákoník o deseti bodech, které vytyčují a určují náš život. Je řádem, jehož dodržováním budeme žít spokojeně, možná občas i náročně a hrdinně. Je třeba, aby se desatero stalo základem života každého z nás.

Budeme-li vždy ve svém životě dodržovat požadavky desatera, potom tato zkušenost života s Bohem bude námi také předávána našim dětem i vnukům. Budeme-li trvat na dodržování desatera i u našich dětí, potom se nemůže farní společenství „smršťovat“ každým rokem. Oblíbená věta mnohých věřících z různých farností: „Vždyť jsme komunistická vesnice.“, je zakrytí naší laxnosti, povrchnosti a nedůslednosti v plnění požadavků Desatera, tedy zachovávání řádu. (Pozn. Když byla u svatého příjímání moje neteř před více jak 50 lety, bylo u sv. přijímání 70 % jejich vrstevníků, dnes je v kostele z ročníku před i po ní sama. Též jsme komunistická vesnice?)

Máme svobodu a demokracii, tedy nelze nikoho k ničemu nutit. Často si vzpomínám na setkání spolužáků svých sourozenců. „Maruško, jak se máš, a co děti?“ „Ani nemluv, naše Dáša se nedostala na vysokou, aj jsme přestali chodit s Pepou i do kostela, aby bylo vše, tak jak má být… A ani to nepomohlo.“ Dnes můžeme říci, není to nic zvláštního, když vyučující na vysokých školách jsou věřící a praktikující katolíci nebo protestanté.

Přesto, dětí v kostelích nepřibývá, ba naopak spíše ubývá. Zde vyvstává otázka, kdo a jak dodržuje řád? Je to každý z nás? Jsme důslední v dodržování tohoto řádu? Nebo zaslechneme uvnitř hlas: „Jednou, výjimečně můžeš řád porušit…“

Začíná to jednou, výjimečně a následuje postupně běžně, a nakonec se zeptáme sami sebe, proč já bych měl dodržovat nějaký řád, nějaké desatero, když jiní nemusí, proč být něčím svazován a omezován? Tak nějak se postupně a pomalu odkloníme od Dobra a přikloníme se k opačnému, tedy k Temnu.

I Izraelité v Egyptě se měli celkem dobře, měli plné hrnce masa, ale byli v postavení otroků. Měli touhou být svobodni. Proto museli projít pouští dlouhých čtyřicet let, aby se naučili dodržovat řád. Nikdo z těch, co vyšel z Egypta do země Zaslíbené nedošel.

Začněme každý sám u sebe, dodržovat řád, nebo raději zvolíme náročnou cestu pouští? Máme i možnost odmítnout dodržování řádu, potom zahájíme postupnou smrt našeho farního společenství… Na pomníku posledního z nás, může být vytesáno: „Žil jsi v komunistické obci“, i když málokdo bude rozumět tomuto nápisu… Spíše by mělo být vytesáno: „Moje vina, že jsem řád nezachoval, neboť řád nezachoval ani mne.“