Kalendárium - březen

Anežka Česká

2. března

kříž

Narodila se 1205 – 1211 jako dcera krále Přemysla Otakara I. Jako malé děvčátko, byla dvakrát zasnoubena, ale sňatky byly z politických důvodů zrušeny. Navázala písemné přátelské vztahy se sv. Klárou. Místo politického sňatku se rozhodla pro život v klášteře.

Z královského věna zahájila na pozemcích, darovaných bratrem Václavem I., výstavbu kláštera minoritu mužské i ženské větve, který se stal nejstarším klášterem II. řádu sv. Františka severně od Alp. Spolu s matkou Konstancií založila r. 1233 u kostela sv. Haštala na Starém Městě pražském špitál sv. Františka. Špitál dostal darem od zakladatelek i kostel sv. Petra na Poříčí se dvorem a několik vsi.

11. 6. 1234 vstupuje Anežka spolu se sedmi dívkami do kláštera na Františku. Z rozhodnutí papeže Řehoře IX. se stává Anežka abatyší kláštera. 14.dubna 1237 na Anežčinu žádost bullou Omnipontetes Deus Řehoř IX. potvrdil nový řád - Řád křížovníků s červenou hvězdou.

Anežka budovala klášterní areál, ale současně urovnávala spory mezi králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. a českou šlechtou. Umírá 2. 3. 1282 v době, kdy v Čechách byla nejtěžší doba. Svatořečena po více jak 700 letech 12. 11. 1989 v Římě.

Františka Římská

9. března

Narodila se 1384 v Římě v šlechtické rodině. Respektovala zákaz svých rodičů pro vstup do kláštera. Provdala se a byla věrnou a pečlivou manželkou a matkou svých šesti děti. Po smrti svého manžela r. 1436 byla zvolena jako představená klášterního společenství, které založila v r. 1425. Františka byla omilostněna vysokými mystickými stavy. Byla pokládána za mimořádnou osobnost a byla útočištěm těch, kdo hledali pomoc a radu.

Zemřela 9. 3. 1440 v Římě. Pius V. svatořečil Františku r. 1608 a Pius XI. ji jmenoval r. 1925 vedle Kryštofa a Eliáše patronkou automobilistů. Rovněž je patronkou Říma a žen.

Klement Maria Hofbauer

15. března

Narodil se 26. 12. 1751 v Tasovicích na Moravě. Vlastním jménem se jmenoval Jan Dvořák, pocházel ze 12 dětí. Začal se učit pekařem, ale spolu s tovaryšem Kunnmorem a utekl a vydali se na pouť do Říma. Po návratu pracoval v premonstrátském klášteře v Louce u Znojma. Odtud odešel se svým druhem do Itálie a v Tivoli se stali poustevníky, kde Jan přijal jméno Klement.

Po zrušení poustevnických řádů Josefem II. se vrací k pekařskému řemeslu do Moravských Budějovic a později odchází do Vídně, kde s podporou dobrodinců začíná studovat teologii. Studium dokončil v Římě r. 1784.

1785 vstupuje v Římě do řádu redemptoristů a přijímá kněžské svěcení a druhé jméno Maria. Téměř 20 let působil ve Varšavě, kde zakládal školy a vyučoval bohoslovce. Společně s jinými kněžími byl 1808 vyhoštěn z Polska Napoleonem. Usadil se ve Vídní a brzy se stal váženým a u lidu oblíbeným duchovním správcem. Obětavě se staral o nemocné a potřebné a zavedl zvyk navštěvovat je v jejich domácnosti. Byl sledován policií pro své kázání proti osvícenectví a také ovlivňoval politické jednání na vídeňském kongresu 1814 – 1815. Měl velký vliv jak na lid, tak i na studenty.

Už jako stařec si měl vybrat. Buď vystoupit z řádu, nebo být vystěhován do Ameriky. Na intervenci císaře Františka I. zůstal nakonec ve Vídni. Zemřel 15. 3. 1820 ve Vídni.

Roku 1888 došlo k blahořečení a 20. 6. 1909 ke svatořečení.Ostatky jsou dnes ve zlatém relikviáři pod moderním kamenným oltářem v lodi chrámu P. Marie Na nábřeží. Od r. 1914 je patronem Vídně a druhým patronem spolků tovaryšů (1913).

Svatý Patrik

17. březen

Narodil se jako syn konšela a jáhna v západní Anglii kolem roku 385. Jako dítě byl unesen irskými piráty a odvlečen do Irska, kde musel šest let žít jako otrok. Podařilo se mu uprchnout a vrátil se do otcovského domu. Vnitřní hlas nabádal mladého Patrika, aby se vrátil do Irska jako misionář.

Patrik žil několik let jako mnich nejprve na Lérinských ostrovech u Azurového pobřeží, a v Auxerre ve střední Francii. Byl kritizován za nedostatečné vzdělání, zvláště o spisech se říkalo, že nemají elegantní sloh.

Asi roku 432 se vrátil do Irska. A po smrti prvního irského biskupa Palladia, se stal jeho nástupcem. Tak započal Patrik svou neúnavnou misionářskou činnost na severu ostrova.

Roku 444 zřídil biskupské sídlo v Armagh, poté následovalo zakládání dalších biskupských sídel po celé zemi. Kněží i biskupové pocházeli z mnohých zemí a brzy se mluvilo o „ostrově svatých“.

Patrik, apoštol Irska, zemřel kolem roku 461. Místo jeho smrti a jeho pohřbu se nedá s určitostí zjistit.

Legenda vypráví, že Patrik pomocí jetelového listu vysvětloval na ostrově Nejsvětější Trojici. Jetelový list je od té doby též národním znakem Irska. Irští vystěhovalci nesli úctu k svému patronovi do celého světa, zejména Spojených států a Austrálie; svátek se také slaví v kraji Rouenu ve Francii a prostřednictvím augustiniánů se dostala Patrikova úcta i do Štýrska v Rakousku.

Sv. Patrik je patronem Irska, dále kadeřníků, kovářů, horníků, bednářů; je vzýván jako ochránce dobytka; dále proti obtížném hmyzu a proti nemocem dobytka. Je vzýván jako prostředník za duše v očistci a proti zlu.

Olomoucký seminarista Jiří, který v současné době pobývá na studentské stáži v Irsku podnikl pouť na Horu sv. Patrika. Skrze jeho fotografie můžeme tuto pouť prožit, alespoň duchovně prostřednictvím svého PC.

Josef z Nazareta

19. března

Snoubenec Panny Marie se narodil v Nazaretě. Josef patří k nejuctívanějším církevním postavám vůbec. Na Východě se ujala jeho úcta mnohem dříve než na Západě. První zmínky pochází v martytologiu z doby kolem r. 850. Na šíření Josefovy úcty se podíleli zvláště františkáni a velké osobnosti církve jako např. František Salesky, Bernardin Sienský a Terezie z Avily.

Úcta projevovaná sv. Josefovi se ukázala již r. 1487, kdy byl přijat svátek sv. Josefa do římského breviáře. V r. 1621 povýšil papež Řehoř XV. 19. březen na svátek, papež Klement XI. pak jej v roce 1714 předepsal pro celou církev. Pius IX. roku 1870 prohlásil sv. Josefa za patrona celé církve. Roku 1955 Papež Pius XII. prohlásil 1. květen za svátek "Josefa dělníka". Jan XXIII. zařadil Josefa 13. listopadu 1962 mezi kanonické svaté (do mešního kánonu).

Na Východě Josef nemá žádný vlastní svátek a je oslavován společně s P. Marií 26.prosince, kde je slaven svátek Kristových rodičů.

Životní příběh svatého Josefa je prostý, neboť celý život poslouchal hlas Pána a nebylo to snadné. Pracoval v Nazaretě jako tesař a zasnoubil se s Pannou Marií. Ještě před svatbou počala Maria zázračným způsobem dítě, a proto se s ní chtěl Josef ve vší tichosti rozejít. Zjevil se mu ve snu anděl a vysvětlil mu zázrak početí. Od toho dne žili spolu Maria a Josef v panenském, tzv. "Josefském" manželství. Císař Augustin nařídil sčítání lidu. Josef s Marií, která byla ve vysokém stupni těhotenství, se vydali na cestu do Betléma, kde Maria porodila ve chlévě syna. Dali mu jméno Ježíš a na radu anděla uprchl Josef s matkou a dítětem před Herodem do Egypta.

Po Herodově smrti se rodina vrátila zpět a usadila se v Nazaretě. Když bylo Ježíši 12 let, šel s Marií a Josefem na velikonoční pouť do Jeruzaléma. Dále se v evangeliích o Josefovi nedočteme. Je možné že buď brzy zemřel a nebo zůstával od té doby s vrozenou skromností v pozadí.

Od roku 1654 je patronem Čech. Od 29. 3. 1789 je patronem našeho kostela a celé farnosti Halenkovice. Dále je patronem bratrstev a řeholních společností, pojmenovaných po něm; karmelitánů; manželů a křesťanských rodin, dětí, mládeže a sirotků; panenství; dělníků, řemeslníků, tesařů, dřevorubců, truhlářů, kolářů inženýrů, hrobníků, vychovatelů; cestujících; vyhnanců; ochránce při očních chorobách; při pokušeních; v zoufalých situacích; při bytové nouzi; patron umírajících a za dobrou smrt.

Slavnost Zvěstování Páně

25. března

Slavnost Zvěstování byla zavedena asi koncem 4. století, a v 5. století se rozšířila i na západě i na východě. Ve Španělsku byla slavena 18. prosince.

Hlavním představitelem scény andělského zvěstování je Panna Maria, hlavním představitelem tajemství je Ježíš Kristus. V tento den pronáší nazaretská dívka své "FIAT" – "staň se", když souhlasí, aby se v ní, ženě a dceři Evině naplnila Boží vůle. V tomto okamžiku totiž věčnost vstupuje do času a Bůh se stává dějinnou událostí.

Z 6. století je také známa modlitba, kterou užíváme dodnes při "Anděl Páně": "Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého Syna; vlej nám do duše svou milost, ať nás jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení."