4. únor 2016

Prožíváme v těchto dnech přelom masopustního a postního období, což je vhodnou příležitostí, alespoň letmo se nad tímto časem pozastavit. Masopust sice není svátkem církevního roku, ale těsně s ním souvisí. Klasické masopustní období trvalo tři dny před popeleční středou. Datum popeleční středy je určeno podle data Velikonoc, proto i masopustní neděle, pondělí a úterý jsou rovněž ovlivněny slavností Kristova zmrtvýchvstání.

Masopust znamená veselí, slavení, hodování. Ke křesťanství neodmyslitelně patří schopnost radovat se, být vděčný a těšit se ze všech přirozených darů života. To je jedna důležitá část naší zbožnosti, která vyplývá z tajemství stvoření a vtělení. Náš život není jen biologický děj, ale především vzácný dar, z něhož bychom se měli těšit. I když na nás často přicházejí různé chmury a starosti, je třeba mít odvahu tyto věci překročit a nenechat si vzít radost. A masopust je k tomu vhodnou příležitostí.

Ovšem člověk nemůže celý život trávit jenom v radovánkách. Církevní rok proto pamatuje i na druhou stránku našeho života. Po masopustním úterý úderem půlnoci začíná čas postu a pokání. Náš život potřebuje i kázeň a odříkání. K umění života patří i schopnost vzdát se mnohých věcí, zvláště těch, které nás zbytečně zatěžují a rozptylují. Postní doba chce člověka posílit, aby dokázal přijmout a unést i věci, které se zdají obtížné a těžko stravitelné, a aby z nich dokázal něco vytěžit pro svůj duchovní prospěch a růst. Naděje, pokoj a vnitřní radost jsou hodnoty, o které člověk musí celý život zápasit. Je to jistě nemalé svědectví o životnosti naší víry, jestliže se snažíme tyto hodnoty do svého okolí vyzařovat.