Prokop

4. července

Sv. Prokop se narodil okolo r. 970 v Chotouni na zemanské tvrzi. Otcem byl Vít a matkou Božena. Byl to Čech, ale dostal řecké jméno. Vzdělání získal na pražském Vyšehradě, kde se vyučovalo ve slovanském jazyce. Byl vysvěcen na kněze a zařazen k posílení slovanského kléru do katedrální družiny u sv. Víta.

Po vyvraždění Slavníkovců se uchýlil do ústraní a žil poustevnickým životem nejprve v jeskyni v Dalejích u Jinonic a asi r 1009 odešel do hlubokých lesů při řece Sázavě. Žil asketicky, tvrdě pracoval, mýtil les a obdělával půdu. Přidalo se k němu několik zbožných bratrů a založili osadu poustevníků a sloužili chudým lidem. Postavili si prosté chatrče a kapli ke cti P. Marie.

V roce 1030 se náhodně setkal s knížetem Oldřichem, který si vyjel na lov. Prokop si získal panovníkovu důvěru a stal se prý jeho zpovědníkem. A též byl knížetem vybídnut, aby založil klášter. V roce 1032 byla přičiněním knížete jeskyně přeměněna na konvent a nový kostel zasvěcen P. Marii a sv. Janu Křtiteli. Mniši přijali řeholi sv. Benedikta, ale ponechali si staroslovanskou liturgii. Nástupcem knížete Oldřicha se stal Břetislav I., který také přál klášteru a přiměl Prokopa, aby se stal opatem a přijal benefici z rukou pražského biskupa Šebíře.

Sázavský opat Prokop zemřel ve svém klášteře 25. března 1053 a byl za účasti knížete Břetislava pohřben biskupem Šebířem před hlavním oltářem sázavského chrámu. Jeho hrob se stal poutním místem, a to až do roku 1421, kdy husité klášter vydrancovali a spálili. Ostatky sv. Prokopa jsou uloženy od 28. května 1588 v kostele Všech svatých na pražském Hradě.

Kult národního světce a patrona byl však s přičiněním krále Přemysla Otakara I. a sázavského opata Blažeje oficiálně potvrzen jako prvního ze všech českých světců až dne 4. července 1204. Vedle patrona Čech je též patronem horníků a rolníků.

Cyril a Metoděj

5. červenec

Misionáři narozeni v 9. století v Soluni, jsou nazýváni Apoštoly Slovanů. Cyril, vlastním jménem Konstantin, a Metoděj ovládali slovanskou řeč a byli vysláni byzantským císařem r. 860 k Černému moři, aby hlásali křesťanství mezi Slovany. Oba mniši nalezli na své misijní cestě k Chazarům ostatky papeže Klimenta I. a později je přinesli do Říma, kde jsou dodnes uchovávány v kostele Sv. Klimenta.

Roku 862 poslal císař Michal III. oba bratry na Moravu, neboť kníže Rostislav prosil o kněze mluvící slovansky. Jako první věc zavedli slovanský jazyk do bohoslužby a Cyril k tomu dokonce vytvořil vlastní písmo "glagolici" na základě řecké kurzívy a částečně arabštiny; toto písmo pomocí 38 písmen kodifikovalo staroslověnský jazyk a proto oba bratři patří k zakladatelům slovanského písemnictví. Cyril sám přeložil do staroslověnštiny evangelia, apoštolář, misál a žaltář a napsal ke čtyřem evangeliím předmluvu, tzv. Proglas. V díle pokračoval i Metoděj, který do staroslověnštiny přeložil životopisy církevních otců a založil překladatelskou školu, která r. 883 za dobu asi 8 měsíců přeložila celou Bibli kromě knih Makabejských.

Po několikaleté misijní činnosti na Moravě, odcestovali do Říma a přinesli papeži Hadriánovi II. ostatky papeže Klimenta. Od papeže dostali příslib, že bude slovanská řeč uznána za liturgickou. Cyril vstoupil za svého pobytu v Římě do kláštera, kde přijal řeholní jméno Cyril. Onemocněl zde a po těžké nemoci umírá 14. února 869. Je pohřben v kostele sv. Klimenta.

Metoděj byl papežem jmenován arcibiskupem Panonie (dnešní východní Rakousko, západní Maďarsko a Morava). Salcburský arcibiskup, který si nárokoval Panonii za své misijní území, nechal Metoděje uvěznit na dva a půl roku. Papež Jan VIII. jej r. 873 vysvobodil, potvrdil ho v úřadě arcibiskupa a rovněž potvrdil slovanský církevní jazyk, ale s jistým omezením.

Metoděj umírá 6. dubna 885. Místo jeho smrti se nedá s jistotou určit. Pravděpodobně je pohřben ve svém katedrálním chrámu P. Marie na Velehradě. Jeho hrob však nebyl dosud lokalizován. V době Metodějovy smrti bylo v jeho arcidiecézi asi 200 kněží, jáhnů a podjáhnů. Tito byli vyhnáni a uchýlili se většinou do Bulharska, Chorvatska, Polska a do Čech. Papež Štěpán VI. v roce 896 zakázal používat slovanský jazyk při bohoslužbě.

Marie Gorettiová

6. červenec

Narodila se 16. října 1890 v Corinaldu nedaleko Ancony v Itálii jako nejstarší z pěti dětí v rodině vážených a prostých rolníků. Když rodiče Goretti už nemohli na svých polích dost vydělat, odešla celá rodina r. 1899 na protilehlé pobřeží Itálie do malé vesnice blízko Nettuna. Rok po příchodu zemřel otec Goretti na malárii. O to více matka pracovala na poli, aby uživila rodinu. Marie se starala o své čtyři sourozence. Jedenáctiletou dívku stále více obtěžoval šestnáctiletý Alexandr, syn pronajímatele, a tělesně ji ohrožoval. Aby nepřidělávala matce starosti, Marie o těchto hrozných událostech mlčela. V sobotu 5. července 1902 se pokusil Alexandr Marii znásilnit. Dívka se zoufale bránila, Alexandr ji v zuřivosti zranil 14 bodnými ranami nožem na celém těle. Marie byla převezena do nemocnice, kde den nato zemřela. Při umírání odpustila svému vrahu. Alexandr byl odsouzen ke třiceti letům nucených prací. Nikdy nevyslovil lítost. Po letech měl vidění, kde se mu zjevila Marie a podávala mu květiny. Odsouzenec se obrátil a vstoupil po svém předčasném propuštění v roce 1928 jako laický bratr do kapucínského řádu.

Proces svatořečení Marie Gorettiové byl jednou z nejdojemnějších kanonizačních slavností. V přítomnosti stařičké matky přijal papež Pius XII. před půl milionem věřících na svatopetrském náměstí v Římě dětskou mučednici 24. června 1950 mezi světce.

Hroznata

14. červenec

Narodil se kolem roku 1170 v Hroznětíně. Po smrti dítěte a ženy založil šlechtic Hroznata, jehož jméno je odvozeno od jeho rodiště, svým majetkem premonstrátský klášter v Teplé v západních Čechách, do něhož vstoupil sám později jako laický bratr, a klášter premonstrátek.

Cestou do svého rodiště Hroznětína byl Hroznata r. 1217 zajat loupežnými rytíři a uvržen u Aše do žaláře. Tam zemřel 14. července hladem. Hroznatův kult jako mučedníka potvrdil oficiálně 16. září 1897 papež Lev XIII. Je uctíván jako patron Čech, najdeme ho mezi světci v Litaniích k českým patronům.

Leopold z Castelnuova – Bogdan Mandič

30. července

Narodil se 12. května 1866 v Castelnuova v jižní Dalmacii. Jako osmnáctiletý vstoupil Leopold v Benátkách do kapucínského řádu, aby spolupůsobil na znovusjednocení ortodoxní církve. Toto jeho přání se však nesplnilo. Leopold byl pověřen vykonávat jiné úkoly, které ho trápily. Jeho hlavním úkolem se stalo nakonec zpovídání, především kněží a to od roku 1906 v Padově.

Čtyři desetiletí zpovídal Leopold denně až 15 hodin. Proslavil se svou mimořádnou mírností ve zpovědnici. Měl dar prorokování a vidění do srdce. Obdržel také milost, tím že měl na sobě Kristovy jizvy. I když byl těžce nemocen, zpovídal "Otec Leopold" až do posledního dne před svou smrtí, ještě v nemocnici.

Zemřel 30. července 1942 v Padově v Itálii. Když otevřeli jeho hrob po 24 letech, bylo mrtvé tělo zcela neporušené. Je pohřben nedaleko své zpovědnice v kapucínském klášteře v Padově, který se nachází nedaleko chrámu sv. Antonína a lze jej běžně navštívit. K blahořečení Leopolda Mandiče došlo v roce 1976. Jan Pavel II. jej svatořečil 16. října 1983.