"Svatý Josefe, tvoje moc se rozprostírá nad všemi lidskými záležitostmi. Ty dokážeš uskutečnit i to, co se zdá být nemožné. Pohlédni s otcovskou láskou na veškeré potřeby naší farnosti a uděl nám milost, o kterou tě s důvěrou prosíme." Amen.
Přinášíme Vám příběhy kněží, kteří se během celé historie naší farnosti, podíleli na výchově ke křesťanství, pečovali o kostel a v neposlední řadě se účastnili života obce. Budeme překvapeni, jak těžký byl jejich život a jejich nepřijetí ze stran občanů a obce. Jsou to příběhy těch, kteří přijali výzvu: "Pojď za mnou..."
Kalendárium představuje procházku kalendářním rokem ve společnosti těch co žili a zemřeli v pověsti svatosti. Svým životem nám dávají příklad jak se orientovat v jednotlivých životních situacích a jaký směr v našem životním putování zvolit...
Kolegyně Nora měla oblíbený den pátek. Vždy se snažila vyřídit svoji agendu nejpozději do oběda a pak již plánovala, jak s rodinou prožije víkend, co vše se musí obstarat, aby byly volné dny plné pohody. Jen o prázdninách byla vždy nesvá, neboť zpravidla v pátek odjížděly děti k prarodičům nebo přátelům na „prázdniny“.
Bůh nás neustále překvapuje svou trpělivostí a láskou! Nic objevného že? Pro mnoho už jen zbožná floskule, formulka omílaná pořád dokola, co jen proletí někam do hlubin naší mysli. Bůh nás přesto znovu a znovu, neúnavně jakoby prstem, sune tam, kde by nás rád měl...
Opět nám přišlo léto a s ním i letní příběhy, přestože léto je trochu jiné než ta léta předcházející, ani letos se mi však nepodařilo ty první příběhy napsat dříve. Přeji všem čtenářům pohodový letní čas, odpočinek a také chvíli ke ztišení a zamyšlením se...
V tomto roce si připomínáme 30 let od sametové revoluce v listopadu 1989. Nám postarším, to připadá neuvěřitelné, vidíme tu dobu před očima, jako by to bylo včera. Ale nejen vlastní týdny a měsíce co po listopadu následovaly, ale i mnoho událostí, které následovaly. Jednou z nejvýznamnějších...
Nejsem si jista, zda si někdo pamatuje, že se před 63 lety objevil v kostele nový farník. Byl to pan Rudolf Pospíšil, manžel paní Libuše Pospíšilové, rozené Pavelkové. Je těžké říci, zda šedesát tři let společného života je dlouhá doba, nebo ne. Jedno je ale jisté...
Myslím, že v roce 1978 se přistěhovali do Halenkovic naši noví sousedé, mladý manželský pár s třemi děvčaty. Byl to nový pan ředitel školy Václav Kalivoda a jeho paní Květa, učitelka. Přestože v době svého příchodu na Halenkovice nemohli díky povolání praktikovat svou víru, bylo vidět, že svou vírou žili. Zapojili se do veřejného života obce, stáli u zrodu školních divadelních...
Ráda bych i nyní sdílela s maminkami malých dětí zkušenost, jak lze hluboce a nezapomenutelně prožít Slavnost Ducha svatého v rodině s malými dětmi. Dovolte mi podělit se s vámi o tyto krásné okamžiky. Již v sobotu, den před slavností, jsme s Tomáškem začali s přípravami. Upekli jsme citronový cheesecake s jahodami. Jahody představovaly ohnivé jazyky („…a ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden.“, Sk 2,3). Jazyky se Tomáškovi tak zalíbily, že polovina z nich se už neděle nedočkala...
...není nutné, abychom mluvili o samotném nanebevstoupení: jednak jsme to právě slyšeli, jednak o tom už víckrát byla řeč. Čeho si ale mnohdy téměř nevšimneme, jsou poslední slova, která před rozloučením zaznívají. A jak to známe...
Dnes kromě 6. neděle velikonoční také máme den modliteb za pronásledované křesťany. Křesťané jsou totiž nadále nejpronásledovanější náboženskou skupinou a útlak stále roste. Hledal jsem podrobnější statistiky a jsou opravdu zarážející: na světě je přes 260 milionů pronásledovaných křesťanů...
Nechci nadobro otrávit čtenáře farních stránek svými pravidelnými úvahami, ale tohle si prostě nemůžu nechat ujít (viz Lk 2, 41-52). Tento obraz z Ježíšova života vykresluje Svatou rodinu nadmíru lidsky a srozumitelně, jakoby se ony události odehrály nyní, někde tady a teď, Kdo z nás rodičů nezažil chvíle, kdy se nám dítě ztratilo v davu...