"Svatý Josefe, tvoje moc se rozprostírá nad všemi lidskými záležitostmi. Ty dokážeš uskutečnit i to, co se zdá být nemožné. Pohlédni s otcovskou láskou na veškeré potřeby naší farnosti a uděl nám milost, o kterou tě s důvěrou prosíme." Amen.
Přinášíme Vám příběhy kněží, kteří se během celé historie naší farnosti, podíleli na výchově ke křesťanství, pečovali o kostel a v neposlední řadě se účastnili života obce. Budeme překvapeni, jak těžký byl jejich život a jejich nepřijetí ze stran občanů a obce. Jsou to příběhy těch, kteří přijali výzvu: "Pojď za mnou..."
Kalendárium představuje procházku kalendářním rokem ve společnosti těch co žili a zemřeli v pověsti svatosti. Svým životem nám dávají příklad jak se orientovat v jednotlivých životních situacích a jaký směr v našem životním putování zvolit...
Vánoční svátky jsou již za námi, přesto máme ještě tu nádheru v blahé paměti. Nádheru vánočních písní, láskyplné atmosféry, betlémů, tajemného napětí při očekávání Nejvyššího i slavnostně vyzdobených kostelů a cukrovím provoněných domácností...
Ve vánočním čase a na přelomu starého a nového roku si možná více než kdy jindy s bázní připomínáme a zároveň uvědomujeme, do jaké míry se náš pozemský život kvapem řítí vpřed. Jeho rychlý běh nelze ničím zastavit. A i kdybychom se chtěli o to nějak pokusit, stali bychom se směšnými. Navíc bychom byli sami proti sobě...
Bratři a sestry, když jedeme po dálnici z Prahy do Brna, tak před Humpolcem po levé straně se nám mihne prozaicky šedivá vesnice Hrusice, kde se narodil malíř Josef Lada a kde namaloval obraz České vánoce. Ten výjev z obrazu všichni známe...
Jak dobře víš, moje narozeniny se blíží. Každý rok se koná oslava na moji počest a myslím si, že to tak bude i tento rok. Během těchto dní hodně lidí nakupuje dárečky. Rozhlas a televize ve svých reklamách na každém kroku upozorňují svět na moje blížící se narozeniny...
Milí návštěvníci webových stránek, v neděli již zapálíme třetí svíci na adventním věnci. Snad v tomto okamžiku, bychom se mohli zamyslet nad tím, zda prožíváme A D V E N T tak, jak jsme si předsevzali. Adventní přání nás ujistí, zda jdeme tím správným směrem...
Nemám povinnost se bavit o minulosti... Tímto sdělením (byť oděným do trochu jiných slov, ale shodného smyslu) obšťastnil nedávno náš veřejný prostor jeden ústavní činitel. Nechám na politických komentátorech, aby si s tímto projevem silácké bezradnosti...
Touto nedělí jsme ukončili církevní rok a nedělí 3. prosince vstoupíme do nového církevního roku a to do doby adventní. Mám za to, že nejen o slavnosti Ježíše Krista krále, bychom si měli každý sám zodpovědět, zda i pro mne je Ježíš Kristus jediný Spasitel...
Protože už v loňském roce jsme si s dětmi vyrobili nové propriety k přinášení darů na misijní neděli, mohli jsme se letos věnovat více výrobě produktů k prodeji na misijním jarmarku. Setkávali jsme se už od září každou druhou sobotu. Pokud nám počasí dovolilo, začínali...
Za námi jsou dny, ve kterých i civilní kalendář připomíná ty, kdo s námi na tomto světě byli, a už nejsou. Je s tím spojeno leccos: hřbitovy plné světel, tržby zahradníků i policejní kontroly na silnicích. A ledacos lze z těchto dnů také vyčíst, i když ne hned na první pohled:
Člověk je ze své podstaty plný neklidu, chvění a nejistoty. V životě se o něj nejednou pokouší úzkost a děs. Neustále hledá odpověď na otázku „proč“? Proč přišlo to či ono, proč já a ne ti druzí, proč zrovna toto a zrovna teď, proč právě mé dítě nebo můj blízký, proč je toto třeba, proč to nejde jinak, proč nemůžu dál atd...