Díku létu více cestujeme, a tak se také můžeme potkávat s příbuznými a známými. Při návštěvě moravské metropole jsem se zcela náhodně setkala se svou kmotřenkou. Jak už to bývá, po úvodních otázkách jsme přišly i k tématům závažnějším. To, co mladou ženu zcela ohromilo, byla skutečnost, co všechno si lze koupit...
Pavel VI. při své reformě liturgického kalendáře přesunul svátek Svaté rodiny na neděli v oktávu Narození Páně s výjimkou roku, kdy slavnost Narození Páně a Matky Boží Panny Marie (1. ledna) připadá na neděli, pak se slaví v pátek 30. prosince...
První neděli po narození Páně slavíme svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa - tak zní oficiální název tohoto svátku. Letošní svátek Svaté rodiny oslavíme poslední den roku 2017. Tento den přicházíme do chrámu Páně, abychom děkovali za vše, co jsme v uplynulém roce přijali a čím jsme byli obdarováni. Letos půjdeme tento den nejen děkovat za přijaté milosti, ale také prosit sv. rodinu o požehnání pro naše rodiny, aby se staly pevnou skálou pro všechny, kteří se dostávají do různých proudů v tomto rozbouřeném světě.
Na mariánském poutním místě Květnov nedaleko Chomutova jsme při sobotní bohoslužbě potkali rodinu, v jejímž středu mladí lidé přinášeli ke křtu své dítě. Bylo patrné, že nejsou místní, a proto jsme se osmělili je oslovit a zeptat se na jejich rozhodnutí...
"Cesty Páně jsou nevyzpytatelné“, bylo úsloví mých přátel. A po mnoha letech jsem si tuto větu často opakovanou v mládí připomněla. Asi před rokem jsem procházela Prahou na pracovní cestě a úplně "náhodou“, aniž bychom...
V sobotním slunečném odpoledni jsme při procházce u kostela potkali mladého muže, který vezl kočárek. Povinnost vzorného tatínka nebo radost, že může prožít pěkný čas s dítětem zněla naše otázka. Jenom si plním kmotrovské povinnosti. Dostali jsme odpověď...
Ahoj, právě jsme se vrátili ze středeční dětské mše. Byla "naše", obětovaná za dar 40 let života, přijatá dobrodiní a naši živou a zemřelou rodinu. Docela mne to dojalo … Tak začínal pozdrav od našich přátel. Při této příležitosti se začíná...
Na letních cestách jsme potkali pár mladých lidí, ze kterých vyzařovala zamilovanost a také ještě něco více. Povídali jsme si a oba slíbili, že odpoví na naše otázky, které uveřejníme na farním webu. Říkejme jim třeba Adam a Eva...
V knihovně jedné známé obchodní školy si jakýsi student sepisoval svoje curriculum vitae. Hned pod svoje jméno připsal "svobodný". Jeho zvědavý přítel se jej zeptal, proč ta dodatečná informace. Mladík, překvapen naivní otázkou, odpověděl, že si tak zvyšuje šanci na přijetí. "Když nemáš rodinu, firma ví, že jsi více flexibilní, pokud jde o pracovní dobu a přemísťování. Máš tak větší možnost být vybrán..."
„Hepčíííík“, spustily kanonádu kýchání děti, po pár dnech žena a nakonec, zahalen do oblaků kapénkové infekce vystřelovaných každým jejich kýchnutím, i já. Samozřejmě jako správný příslušník mužského plémě bral jsem svou nemoc nejvážněji a s pocitem, že teprve mě opravdu něco je, neboť chřipka v podání mých ratolestí a manželky byla a je pouze slabým odvarem skutečného utrpení, které musím snášet zase jenom JÁ. No tak si představte, že se mi ucpaly dokonce nosní dírky…, obě najednou podotýkám!